Afterdark

23. ledna 2011 v 23:42 | Myia |  Knihy



Rok: 2004
Autor: Murakami Haruki

Tenhle příběh se soustředí na večerní Tokio ponořené do tmy. Prolínají se tam osudy několika lidí, ať už jsou malé a nenápadné nebo tragické a rozsáhlé. Vše začíná tím, že zpočátku nenápadná Mari sedící v restauraci potká jednoho kluka. Tedy on kolem ní spíš prochází, aby se v restauraci usadil, ale najednou v ní pozná sestru jeho bývalé spolužačky Eri. Kdysi spolu oni tři a ještě jeden kluk byli na něčem, co by se dalo považovat za dvojité rande a přitom ne. Přisedne si k ní a stále jí něco vykládá. Ona jen z nutnosti odpovídá krátkými větami nebo mlčí. Ano, tam to všechno začíná. Dále se přeneseme do úhledného pokoje, ve kterém spí právě Eri. Překrásná dívka, která je ponořená do hlubokého, až moc hlubokého, spánku. Vše se zdá být normální, přirozené. Jenomže to by po odchodu chlapce z restaruce (jmenuje se Takahashi Tatsuya, jak posléze zjišťujeme) nesměla u stolu Mari objevit provozní jistého love hotelu a požádat ji o pomoct. Takahashi věděl, že Mari umí čínsky a tahle provozní, Kaoru, je jeho známá. Čínština s tím souvicí velice podstatným způsobem... v tom love hotelu, Alphaville, našli zakrvácenou a zmlácenou čínskou prostitutku, která neumí japonsky skoro ani slovo. Takže Kaoru požádá Mari o pomoc, aby se vše vyřešilo. Ale to není jediný zvrat. V pokoji Eri není něco v pořádku. Na vypojené televizi se objevuje obraz a mi vidíme muže umístěného ve velké místnosti, sedícího na židli. Nevidíme do jeho obličeje, protože má průsvitnou masku, která na něj přiléhá jako folie. A za chvíli už Eri neleží ve své posteli, ve svém pokoji... ale v té velké místnosti v zrnitém obrazu televize, kam se její postel přenesla. Co se to stalo? Hodiny postupně ukazují více a více času, celé město se pomalu vleče k rozednívaní a my sledujeme zajímavý vývoj všech neobvykle obvyklých věcí, co máme přímo před očima.

Můj názor:

Napsat tuhle recenzi bylo složité. Celkem. Ale zládla jsem to, i když nejspíš někomu, kdo knihu ještě nečetl, nebude dávat smysl. Ah, čím bych začala. Kdo mě zná, je si vědom i toho, jak mám ráda jména typu Takeshi, Takeuchi... tak a teď si představte moji reakci, když se tam objevil Takahashi. Ale to není jediný důvod, proč jsem si tuhle postavu neuvěřitelně moc oblíbila a zbožňovala jeho vyprávění i lidské úvahy. V postatě jsem tam nenašla nikoho, kdo by mi byl nějak nesympatický. Co se týče způsobu vyprávění, je to napsané velmi specifickým stylem. Murakami zvolil formu, kdy my všechno vidíme jako nějaká kamera. Nezasahujeme. Dobře, až na jednu výjimku. Ale ze všeho toho sálalo něco víc, než jen pouhá slova, která byla černě vytištěná na bílém papíře. Hlubší smysl. Prostě tuhle knížku bych chtěla moc a moc doporučit. Sama jsem ji doslova zhltla za jeden den a obdivuju Murakamiho, že dokázal něco tak neokázalého a příjemně laděného napsat. Pro mě nejspíš literární překvapení číslo jedna.

Někdy během čtení jsem si uvědomila, že do dvou předchozích recenzi jsem dávala úryvek. Tady delší dobu nic tak hlubokého nebylo (dobře, bylo, ale nic, co by se hodilo na typický úryvek), ale nakonec jsem narazila na pár věcí a je relativně těžké se rozhodnout, kterou sem dát. Protože tahle knížka je opravdu napsaná ohromně poutavě.

"Občas mě napadá, že jsem si takhle postupně vybudovala svýho druhu vlastní svět. Když si do něj sama zalezu, můžu si alespoď trochu oddychnout. Jenomže mám dojem, že už jen to, že jsem musela takovej skvět vytvořit, dokládá, jaké jsem vlastní slabá a zranitelná. A navíc je ten můj umělej svět z pohledu ostatních stejně jenom malej a nanicovatej. Jako taková bouda z papundeklu, kterou každej jen trochu silnější vítr musí odfouknout někam pryč."

Tohle byls slova Mari. Sama moc dobře vím, jaké je to si vybudovat svůj svět, do kterého si člověk zaleze a zcela jsem se v tom našla. Vlastně bych řekla, že mám s Mari několik nepatrných shodných povahových vlastností. Dobře, teď si nemůžu pomoct a dám sem ještě další úryvek. Je to něco, co Mari řekla jedna ze zaměstnankyň love hotelu. Relativně nedůležitá postava, ale pro mě hodně výrazná.

"Víš Mari, ono se třeba zdá, že je ta země, co na ní stojíme, pevná jako skála, ale stačí hrozně málo, aby se ti celá propadla pod nohama. A jak se tohle stane, skončíš a nikdy už se nedostaneš na povrch. Nezbyde ti nic než žít o samotě v tomle temném světě, co je dole."

 


Komentáře

1 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 24. ledna 2011 v 18:03 | Reagovat

ja sa tak veľmi teším, keď dočítam všetky knihy čo tu mám.Vážne. A som rada, že tu mám ešte 2 knihy od Murakamiho a after dark si potom rozhodne prečítam tiež keďže hovoríš , že sa ti to tak veľmi páčilo a ja mám vážne rada tvoj vkus...asi na všetko povedala by som. A recenziu si napísala tak ako sa dalo takže don´t worry :) stačilo si prečítať tvoj osebný názor a ukážky a už len toho ťahá k prečítaniu a ono tvoja slabosť k menám a la Takeshi/Takeuchi a podobne je proste maximálne jasná čiže aj toto malo spojitosť :D ale mená na T sú úžasné :D
a by som ti poriadne odpísala aj na to čo si mi písala aj na blog, ale všetko sme prebrali, ale tak od Chucka si niečo rozhodne prečítam a v blízkej dobe bude rozhodne veľa vecí, čo si chcem prečítať a to už nehovorím koľko si toho chcem pozrieť and so :D
a ďakujem za to, že ma tak veľmi povzbudzuješ pri písaní sestrička moja :) cením si to :)

2 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 28. ledna 2011 v 16:25 | Reagovat

Asi by som písať fakt mala, že? ibaže Ayre sa nechce Ayra je lenivá a už to odkladá celý týždeň kvôli tomu, že nestíha, ale pozor na vec dopozerala som one outs som na seba hrdá pretože v poslednej dobe rozpozerám a aby som dopozerala tak to je nadlho :D
a ja beriem ohľad na tvoj názor na vec a všeobecne a navyše ak by som aj nebrala to je akoby som nebrala ohľad na svoj názor vieš ? :D
a mená na T vedú :D som sa asi mala volať Tayra :D len to tom neviem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama