Deník

13. února 2011 v 13:34 | Myia |  Knihy

Rok: 2003
Autor: Chuck Palahniuk

Misty Marie Wilmotová (dříve Klenmanová) je servírka, která žije na ostrově Potchkeysea se svojí dcerou Tabi a tchýní Grace. Její manžel, Peter Wilmot, se pokusil o sebevraždu a nyní leží ve vážném kómatu. Ale Misty na ostrovne Potchkeysey nebydlela vždycky a její život nebyl tolik zruinovaný. Vyrůstala v přívěsové kolonii a už odmalička pořád kreslila. Ostrov. Věci, které nikdy neviděla, ale prostě je dokázala nakreslit. Pro to pro ni bylo jasnou volbou, že půjde na uměleckou školu. Právě tam postala Petera, o kterém se říkalo, že je hrozný děvkař. Něčím ji přitahovat a zároveň odpuzoval. Poprvé spolu mluvili u jejího vystaveného obrazu, kdy se jí Peter zeptal, jestli si ho chce vzít, což jí v té chvíli přišlo dost absurdní. Ale i tak se na ni v ten okamžik spustila klec. Chvíli s Peterem chodila, pak se vzali a otěhotněla. On pocházel z ostrova Potcheysea... toho ostrova, který Misty už od malička kreslila a když na něj přijela, její obrazy prakticky ožily. Byla tím unesena. Vedle poklidný život, byla šťastná, protože rodila Wilmotů patřila mezi místní smetánku. Ale to se změnilo. Všem původním obyvatelům ostrova začali docházet peníze, na všech domech začali viset různě reklamy a ona musela začít pracovat. Jako servírka. Než se stihla vzpamatovat, byla odporná sama sobě a vše řešila alkoholem. A pak se to stalo. Její manžel se pokusil zabít ve svém autě, ale neměl plnou nádrž, takže ho museli umístit do speciálního zařízení, kde teď leží v prakticky beznadějném stavu a jeho tělo skoro nevypadá jako lidské. Při životě ho drží hadičky. Jednoho dne, po té události, začalo Misty volat několik lidí. Peter jim renovoval domy a oni teď nmůžou najít jeden pokoj, o kterém jsou pevně přesvědčení, že tam byl. Poprvé, když Misty nahlédne do zazděného pokoje, je tam spousta nápistů... zlověstných nápisů. O ní, o ostrově. A proč všichni ostrované chtějí, aby malovala? Za vším je něco víc. To ona je ta, která má svým uměním přinést ostrovu znovu blahobyt, ale za cenu několika lidských životů. Tahle kniha je psané ve formě deníku, který píše Misty Peterovi, aby věděl, co se dělo, kdyby se probral ze svého věčného kómatu.
"Milý, přemilý Petere. Cítíš to? Čemu nerozumíme, to si můžeme vyložit jakkoli."

Můj názor:

Napsat recenzi na tuhle knížku bylo komplikované v tom, že je hodně složitá. Nevěděla jsem, kde začít, ale nakonec to nějak dopadlo. Chuck znovu napsal něco, čím mě překvapil. Deníková forma se četla moc příjemně a překvapivě dokázal úžasně popsat hlavní ženskou postavu. Většina jeho hlavních postav jsou totiž muži. Ale já si říkám, že Peter byl možná svým způsobem hlavní postava a bylo mi ho líto asi nejvíc ze všech. Každopádně souhlasím s tím, že tahle kniha Chucka Palahniuka je od dob Klubu rváčů asi nejambicióznější.

"Je těžké zapomenout na bolest, ale ještě těžší je pamatovat si to pěkné."

Chtěla bych se trochu víc zaměřit na Misty. Ze začátku na mě působila jako hodně zkrachovalá žena a ke konci to ještě více potvrdila. Vzala si muže, který ji vlastně nemiloval a byl s ní jenom kvůli tomu, že její umění mělo zachránit celý ostrov a dát mu spoustu peněz. Ono mu jí vlastně bylo líto, ale stejně se nedokázal přinutit k tomu, aby jí řekl o všem pravdu. Jenom se chystal zbaběle ode všeho utéct a nechat ji na pospas utrpení.

"Všechno samo o sobě neznamená nic."

Je zajímavé, že celou knihu protínají velice přesné informace. Třeba popisování mimických svalů, která Misty perfektně zná, protože jí je učili poznat na umělecké škole. Aby uměla nakreslit opravdový úsměv a teď je jí prokletím, že pozná ten falešný. Všechny filozofické myšlenky Junga, Platóna a příběhy slavných umělců, kteří se otrávili barvami. Chuck pro tohle musel najít spoustu údajů. Ale vytvořil velice zajímavou a poutavou knihu, která mě osobně bavila od začátku do konce a přestože jsem tušila, o co tam jde, dokázal mě vývojem událostí šokovat. A navíc se tu poprvé objevila láska mezi mužem a mužem, kterou bych od něj jako od homosexuála čekala a byla tam moc pěkně, i když krátce, popsaná.

Na závěr dávám krátký úrevek, jako obvykle. Deník bych doporučila hlavně lidem, kteří se zajímají o umění nebo i grafologii. Ale to není nutně podmínkou. Myslím, že dokážu upoutat spoustu čtenářů, protože Chuck psát prostě umí.

"Umělec může udělat jedno jediné, a to popsat vlastní tvář. Je odsouzený být sám sebou. Díky tomu máme volnost kresliv cokoliv, protože kreslíme jen sami sebe. Náš rukopis. Naše chůze. To, jaký vzor porcelánu si vybíráme. Všechno nás prozrazuje. Na všem, co děláme, je vidět naše ruka. Všechno je autoportrét. Všechno je deník."

 


Komentáře

1 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 13. února 2011 v 14:18 | Reagovat

Hmm musím povedať, že je to kniha vážne od nezvyčajného autora , na ktorú píšeš recenziu :D ale nie mám rada tvoje recenzie na Chuckove knihy a teraz viac k článku:
môžem to povedať takto Chuck je prvý autor, ktorý ma fascinuje a obdivujem ho aj keď som od neho ešte nikdy nič nečítala a myslím, že to budeš značne ovplyvňovať, ale raz si od neho fakt čosi prečítam bez pochýb

čo sa príbehu týka môžem ba ppriam až musím povedať, že bol zaujímavý a stále viac a viac ma fascinuje, čo všetko je zo seba schopný vydať a je to skutočne fascinujúci autor.

2 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 20. února 2011 v 10:25 | Reagovat

Yay! Myia-nee mi odpísala I´m happy ... :D :D sakra skoro som ti tu začala písať text Gorillaz nie som odveci? Som odveci :D Ako aj včera píšem ti sms a potom keď odošlem som si uvedomila, že som tam plynulo prešla do eng and so a som rada, že máš KZS rada...ja tiež ale KHR a KHRRR mám radšej :D prepáč som odveci :D
a Chucka som bohužiaľ moc v autobuse nestihla čítať keďže som bola ospalá a podarilo sa mi prelúskať sa asi iba dvoma kapitolami, čo je škoda, ale never mind aj tak je úžasný a poviem ti, že ak budem mať iba polovicu tvojej závislosti na Chuckovom písaní...však to je akoby bol niekto...závislý na KHR len z polovice ako ja *a  ver tomu, že to je veľa :D *

3 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 22. února 2011 v 16:01 | Reagovat

závidím ti to voľno. ja som dnes naše jediné hodinové voľno na telesnej využila na čítanie Chucka cez prvú hodinu. Zajtra také sakra nebude. Dvojhodinovka matiky....tak to vyzerá, keď fyzikárka chýba a nieviem určite sú lepšie dve fyziky ako dve matiky aj keeeď :D

a tak jedno z tých anime už som zverejnila jedno mám prípravené a na dve by som mala čosi napísať dnes nech mám čo to málo do zálohy ako otravovanie článkami , keďže som v poslednej dobe až moc lenivá na to niečo robiť :D
inak tú tvoju závislosť na rise against chápem Kid to isté a ja zatiaľ len na dvoch pesničkách, ale aj to je čosi :D a hej demon king môže za všetko toto sa nám stáva ažž moc často :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama