Ukolébavka

4. února 2011 v 20:27 | Myia |  Knihy

Rok: 2002
Autor: Chuck Palahniuk

Carl Streator je novinář, který pracuje na článcích o syndromu náhlého úmrtí u nemluvňat. Prochází místa, kde se tyto tragédie udály a ty místa mají jednu schodnou věc... nachází tam knihu Básně a říkanky z celého světa, která je otevřená na straně 27. Přečte si na první pohled nevinnou říkanku. Probíranku. Ukolébavku. A to mu změní jeho už tak dost poznamenaný život zcela od základů. Pozná Helen Hoover Boyleovou (vyznávající konstruktivní destrukci), realitní agentkou, jenž prodáva nádherné domy, ve kterých se pravidelně objevují nadpřirozené jevy. Je to její obživa. Díky Helen se pak seznámí i s její sekretářkou, Monou a následně jejím přítelem, Ústřicí. Tenhle mladý pár je součástí jisté sekty a mají na svět velice vyhraněné, i když od sebe někdy odlišné, názory. Jak tohle všechnou souvisí? Jak se tihle čtyři lidé dostali k putování po celém USA? Proč hledají všechny výtisky Básní a říkanek z celého světa? Z jakého důvodu ničí všechny strany 27 a chtějí vymazat probíranku z povrchu zemského? Vše má jednoduchý důvod. Tahle probíranka umí zabíjet. Stačí, když ji někomu přečtete a ten dotyčný zemře. Někteří psychicky nestabilní lidé ji ani nemusí číst. Jenom se jim v duchu vybaví a lidé okolo padají mrtví k zemi. Tenhle případ je i náš hlavní hrdina Carl. Navíc má tahle čtveřice ještě jeden cíl... najít grimoár. To je magická čarodějnická kniha, ze které vražedná probíranka pochází. Tam by mohli totiž najít další kouzla a tím změnit celý svět. Činit zázraky a stát se bohy. Jenomže nemají shodnou představu o naložení s grimoárem, až ho najdou. Sledujeme tedy jejich cestu, názory na svět a touhu po vlastní moci. Může tohle vůbec skončit happyendem? Hypoteticky ano.
"Ten zvukoholismus. Ta tichofobie. A já počítám 1, počítám 2, počítám 3..."

Můj názor:

Velice výjimečná kniha. Něco takového bych od Chucka nečekala. Ale zamilovala jsem si jeho tvorbu ještě více. Hned, jak jsem začala číst, říkala jsem si, že mi nadpřirozené jevy určitě nebudou vyhovovat a zkazí mi celkový dojem z knihy. To se naštěstí nestalo a byla by velká škoda, kdyby ano, protože je to přeplněné neskutečně pravdivými myšlenkami. O moci, životě, smrti a mně blízkému vegetariánství, popřípadě veganství.

"Lidem, které milujete, můžete udělat horší věci, než je zabít."

Vidíte? Navíc jsem si oblíbila skoro všechny postavy. Dobře, u Ústřice (to je fakt divné jméno) to bylo trochu sporné. Některé jeho názory doslova vystihovaly ty moje a za další bych ho nejradši něčím praštila po hlavě, aby se probral. Helen byla magická a Mona mě trochu rozčilovala svojí naivitou (možná hranou). Ale zase dokázala být taky slušná potvora. Carl... na to, čím vším si prošel, byl až moc vyrovnaně nevyrovnaný. V několika chvílích mi ho bylo sevřeně líto. Ale měla bych na tuhle knihu začít psát nějaký názor, který by dával smysl, co?

"Samý úsměv a všechno je lidštější než lidské."

A zase. Tuhle knížku bych dozajista doporučila. Je svým způsobem zvláštní a podivně půvabná. Neptejte se, proč mi k ní sedí právě tohle slovo. Ale nezaručím vám, že si ji oblíbíte. Sama jsem se sebe ptala, jaký na mě dělala v průběhu čtení dojem a došlo mi, že tenhle žánr opravdu není pro každého. Přesto bych moc chtěla, aby ji ocenilo víc lidí. Znalo ji stejně jako Klub rváčů. Má svoje nesporné kouzlo a originalitu. Chuck Palahniuk nám vlastně dává náhled do mysli lidí, kteří mají na dosah ruky veškerou moc a přitom jsou slabí a bezmocní. Snaží se zničit vraždící probíranku, ale sami mezitím zabíjejí. Probírají se svými hodnotami. Zrazují se návzájem a podavají si záchranou ruku. Všude je samý spor, kritika konzumní společnosti a všeho kolem nás. Nádsazka, jízlivost. A právě díky tomuhle všemu jsem si uvědomila, jak je Chuck geniální spisovatel. Dokáže popsat detaily celku a všechno zmatené udělat zmatenější, až je to zcela jasné.

Vím, že tahle recenze nebude smysluplná, ale jinak ji asi nenapíšu. Jsou to moje počáteční pocity. Nad závěrečným úryvkem asi ani přemýšlet nemusím, sami pochopíte, proč jsem si ho vybrala. Jde o názor Helen, ze kterého jsem jen vyndala označení přímé řeči, které význam toho všeho stejně nezmění. Začínám doufat, že lidi tahle moje recenze neodradí, protože mi připadá čím dál tím víc zmatenější.

"Tady nejde o lásku a nenávist. Jde o ovládání. Lidi si jen tak nesednou a nepřečtou báseň, co jim zabije dítě. Prostě jenom chtěli, aby usnulo. Jen nad ním chtěli dominovat. Bez ohledu na to, jak moc někoho miluješ, stejně pořád chceš, aby bylo po tvém.
Masochista donutí sadistu k činu. Ten nejpasivnější je ve skutečnosti agresor. Den co den jen to, že žiješ, znamená strádání a smrt pro rostliny a zvířata - dokonce i pro některé lidi. Jatka, velkochovy, fabriky. Ať se ti to líbí, nebo ne, právě tohle máš za svý peníze."

 


Komentáře

1 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 4. února 2011 v 22:47 | Reagovat

tak toto sa mi vážne páči toto si vážne prečítam úprimne ako čítam toto je žáner dokonalo ako pre mňa...nadprirodzené javy, strana 27, básne...už viem , čo si od Chucka prečítam :D
mňa tá tvoja recenzia rozhodne neodradila pretože podľa mňa bola skvelo napísaná pretože obsahovala tvoje pocity inak Ústrica je fakt divné meno
a tie citáty a nakoniec úryvok proste človeka chytia za srdce a neviem ako ostatní, ale ja mám veľké veľké nutkanie si to prečítať.

2 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 5. února 2011 v 12:10 | Reagovat

ja myslím, že mi to z jeho kníh práveže sadne najviac nepýtaj sa prečo stačí mi počuť , že je tam 27 a nadprirdozené javy vieš , že na také veci mám slabosť len by to ešte chcelo mať toľko času aby som si to prečítať mohla, ale vážne sa k tomu raz *nejako* dostanem! :D mala by si mi čítať pri našich telefonátoch možno by sme to za tých 11 hodín stihli nemyslíš? :D and so *píska si lebo je divná* :D
a čo sa DOuhitemo Furetakunai týka tak ono je tak vysoko ani neviem prečo, ale vážne som si to obľúbila a taktiež aj vďaka tvojej recenzii tak sa nečuduj btw ja viem , že vôôôôbec nejde rozoznať to aký závislák na KHR  som ani ani ani trocha :D

3 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 5. února 2011 v 23:54 | Reagovat

inak musím dodať jednu vec čo som si všimla zverejnila si to v čase včera o 20:27 nie je to vtipné? :D

4 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 6. února 2011 v 10:11 | Reagovat

Áno, áno všimla som si ten záhadný čas *som skoro napísala ukeidný namiesto záhadný nevadí defomácia mozgu nadovšetko* ale fakt sa k tomu raz dostanem pretože to popisuješ viac než zaujímavo a ja mám rada ten štýl  , čo máš rada ty asi toľko k tomu poviem :) btw keby si mi predčítala pri volaní predstav si, že dva hovory a tihli by sme celú knihu, ale nestihli by sme sa porozprávať , čo by bola škoda awww ja sa tak teším na toho 15. Myia-nee ťaz konečne uvidím :)

5 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 6. února 2011 v 10:12 | Reagovat

btw k Tokaido om sa zabudla vyjadriť áno k hlavnému námetu článku never mind som chcela , že Itsuki je sexy a je cool , ale jemný háremista, ale neviem či vieš, ale sú dve série toho som zistila včera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama