Kolíbka

4. března 2011 v 23:03 | Myia |  Knihy

Rok: 1963
Autor: Kurt Vonnegut

John, vypraveč tohoto příběhu, se kdysi rozhodnul napsat knihu o dnu, kdy byla svržena první atomová bomba. Napíše proto jednomu z dětí (celkem tří) jejího hlavního tvůrce, Felixe Hoenikkera, dopis. Newt, kterému napsal, mu odpoví velice zajímavým způsobem. Popíšemu ten den z pohledu terpve malého dítěte a ještě k tomu přidá nějaké poznámky o svém vlastním životě. Dál se ve svém pátrání John vydává do města, kde Felixe Hoenikkera žil a pracoval tam na sestavení oné atomové bomby. Zjišťuje o něm, že to byl vědec ponořený do svého vlastního světa, kterého vlastně uvnitř nikdo neznal. Pracoval v jednom výzkumném ústavu, kde si John sjedná zkoušku s jedním vedoucím. Ten mu povídá o všem možném, ale sdělí mu především jednou myšlenku, která Johna velice zaujme. Jednou za Felixem Hoenikkerem přišel jistý generál a řekl mu, že vojáci mají problém s bažinami a jestli by ho nepohl nějak vyřešit. Tenhly z Felixe vypadl nápad na led typu 9. To by byla forma ledu, která by měla bod táni někde kolem 45 °C a cokoliv by s ním přišlo do styku, to by zmrzlo. Ale led typu 9 se zdál jistou nedosažitelnou myšlenkou. Jednoho dne jistou náhodou (nebo osudem) byl John pověřen jedním časopisem napsat článek o jistém obyvateli ostrovní republiky San Lorenzo. Jenomže ten ostrov s ním souvisel už před tím. Našel o něm speciální přílohu, kde ho zasáhly hned dvě věci... jedna byla, že se do dívky na obálce, Mony, okamžitě zamiloval a druhá, že tam byl ministerm vědy a pokroku Franklin Hoenikker, syn Felixe Hoenikkera. Vydává se tedy na ostrov, kde v letadle potkává hned několik zajímavých společníků, mezi které patří především zbývající děti Felixe Hoenikkera, Newt a Angela. Je tu ovšem ještě jedna věc, důležitá pro příběh a zásadní okamžik jeho života, kterou se dozvídá hned po svém příletu. Nábožensví bokononismus je na ostrově zakázané, přestože ho tam všichni vyznávají a on se postupně dozvídá, proč všemu tak vlastně je. Ale nejdůležitější věcí zůstává, že se všechny nitky začínají splétat dohromady a směřují k apokalyptické katastrofě, která na sebe nenechá dlouho čekat.
"Dnes jsem bokononista."

Můj názor:

Další zmatená recenze? Zcela očividně. Jak si lze povšimnout, došly mi knížky od Chucka Palahniuka. Ke Kurtovi Vonnegutovi jsem se dostala jak jinak, než právě přes Chucka. Někde na konci Zalknutí byla taková menší recenze na tu knížku a Chucka Palahniuka všeobecně a tam byl přirovnáván právě ke Kurtovi. Tak jsem si řekla, proč ne. Půjčila jsem si tedy Kolíbku (a ještě jednu knížku, která mi právě leží na stole) a pustila se do čtení. Ze začátku to pro mě představovalo trochu těžší čtení, ale jak se příběh rozvíjel, byla jsem do toho plně vtažená. Možná se Kurt nestane mým nejoblíbenějším spisovatelem, ale vždycky ho minimálně budu obdivovat za to, jak umí popsat lidský charakter a jsou na něm znát zkušenosti s lidmi.

V průběhu psaní této recenze jsem to chtěla vzdát, protože mi všechno přišlo až moc nesouvislé, ale pak jsem si uvědomila, že to stejně píšu prakticky skoro jen pro sebe a budu vědět, co jsem tím chtěla říct. Kolíbka si svojí recenzi zaslouží. Už jen kvůli námětu a jeho zpracování. Jen mě trochu zklamalo, když jsem zjistila, že Kurt Vonnegut si všechno z tého knihy prakticky vymyslet a nepracoval s reálnými věcmi, které by jen trochu poupravil. Ale nelze se tomu moc divit, protože přece nebudete rovnou zmiňovat pravého autora atomové bomby, čímž byste se dostali do problému. Nejlepší na téhle knížce byly rozhodně myšlenky bokononismu, které bych chtěla někdy vidět ucelené v jednom svazku. Zakládají se na tom, že všechno je foma (nedškodná nepravda).

Abych to ukončila... tuhle knížku můžu doporučit i lidem, kteřé moc neberou katastrofické věci. Těm, co maj rádi filozofii a baví je přemýšlet nad lidským bytím. Je opravdu zajímavé sledovat ideály všech lidí, co v příběhu vystupují a jak se všechno pomalu mění. Jak se jim tahuje konečně smyčka. Recenzi dovrším úryvkem z knížky, jako obvykle, který mě zaujal. Je to kousek z Knih Bokononových a je v něm na můj vkus velké možností pravdy.

"Tygr musí na lov,
pták musí létat:
člověk musí sedět a divit se: ´Proč, proč, proč?´
Tygr musí spát,
pták musí přistát;
člověk se musí ujišťovat, že pochopil."
 


Komentáře

1 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 6. března 2011 v 14:12 | Reagovat

nooo tak tá recenzia je dobrá a obdivujem ťa ako si ju dokázala napísať tak sa láskavo nesťažuj jasnééé? *stare* mne sa to pozdáva aj keď neviem či by som sa v tej knihe prekopala ďalej...dobre nedbajme na to, že mám práve rozčítané 3 knihy z toho jednu po english...rozpozeranú kopu anime....a veľa veľa vecí no proste...a ešte nehovoríme o rozčítaných mangách však? a konečne som sa dostala k prečítaniu
a ak ma rátaš ako svoju sesterskú polovičku... tak ich píšeš len pre seba, ale som rada, že ich píšeš...ja zas recenzie píšem viac menej len pre seba  a pre ľudí , ktorí si chcú pozrieť obrázok anime :D and so :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama