Martin Eden

21. května 2011 v 19:39 | Myia |  Knihy

Rok: 1909
Autor: Jack London

Martin Eden je člověk, se kterým se život rozhodně nepáral. Už odmalička musel začít vydělávat a starat se sám o sebe. Pravidelně pracoval na různých lodích, aby si viděl peníze pro krátký pobyt na pevnině. Jednoho dne zachrání mladého muže, Arthura Morseho, když ho přepadne několik mužů a Arthur se mu za to odvděčí tak, že ho pozve k sobě domů na večeři. Pochází z bohaté rodiny a tak se Martin vyskytne v zcela neznámém prostředí, které ho nečekaně naprosto očaruje... ale prostředí, knížky, luxusní nábytek a obrazy nejsou to hlavní, co si z této návštěvy odnese. Seznámí se s Arthurovou sestrou Ruth, a okamžitě se do ní bezhlavě zamiluje. Ruth je i tak zcela mimo jeho poměry a proto se rozhodně se jí alespoň trochu přiblížit. Začne číst knížky, kterým napřed nerozumí, a chce se změnit. Ruth mu s tím následně začne pomáhat, půjčí mu učebnici gramatiky a opravuje ho vždycky, když použije nějaký špatný výraz nehodící se pro zdvořilou konverzaci, na kterou je ona zvyklá a úzkostlivě se drží všemožných předpisů. Martin touží po tom, aby byl pro ni lepší. Sice pořád žije svůj typický předchozí život, ale všechno se v něm mění. Čte, učí se a stává se pro společnost čím dál tím víc hodnotnějším. Přestává rozumět lidem z jeho dělnické vrstvy a po nějaké době už mu nestačí intelektuálně ani lidé z vyšší vrstvy. Ani samotná Ruth, se kterou začne chodit. Ta má v sobě vnitřní spor. Má tu lásku v sobě poslouchat, přestože Martin je pořád trochu neortodoxní a prudký a navíc nemá žádné peníze? Další zlom v Martinově životě nastane, když se dá na spisovatelskou dráhu a setkává se s neúspěchem. Jak všechno skončí? Jak bude pokračovat lásky mezi dvěma lidmi, kteří mezi sebou mají takový rozdíl a nedokážou si porozumnět v náhledu na svět? Dostane se Martinovi někdy úspěchu a najde někoho, s kým by si rozumněl?
"I já to vidím a já přece nic neznamenám."

Můj názor:

Tahle knížka pro mě už vždycky zůstane váženým pojmem. Doslova jsem se do ní zamilovala a jsem na sebe pyšná za to, jak hodnotnou a krásně napsanou knížku jsem si přečetla. Navíc si myslím, že ji můžu doporučit všem bez ohledů. Je v ní tolik myšlenkových rovin a pravd a především můžeme sledoval vývoj osobnosti postav. To, jak si postupně uvědomují, kým vlastně jsou, kým chtějí být, ale někdy je brzdí společnost. Upřímně, celou knížku jsem prožívala až moc. S Martinem jsem soucítila při jeho strádání, jeho úspěch mě nadchnul a jeho následné chování pak zase bolelo. Prostě mne ten příběh a postavy strhly jako jedna velká lavina, ze které jsem se neuměla dostat a vlastně mi to uvíznutí bylo příjmené, protože je krásné číst něco napsaného s takovou lehkostí a zároveň závažností. A Martina budu jako osobnost na vždycky bezmezně obdivovat (stejně jako Jacka Londona, že něco takového vytvořil).

Z postav jsem si samozřejmě oblíbila především Martina, ale někdy mě dokázal naprosto naštvat. Mám ten milý, že bych si s ním rozumněla, jen asi plně nedosahovala jeho sečtenosti a intelektuálnosti v pozdnějších fázích knížky. Ze všeho nejvíce mne zaujal Russ Brissenden, Martinův, dalo by se říct, kamarád, který pronesl tolik krásných myšlenek a hlavně byl smířený s tím, s čím já se nesmířím asi nikdy. Toho jsem si na něm vážila a škoda, že nebylo odkryto více jeho tajemství. Jako další mě prapodivně učarovala Líza Connollyová. Její obdiv a láska k Martinovi ve mně zanechaly hluboký dojem a bylo mi jí líto, že nikdy nedosáhne jeho psychiké úrovně. To by bylo k této geniální knížce asi všechno a úryvek je báseň z jedné z posledních stránek, kterou mám opravdu moc ráda.

"Zproštění vášně žití
strachu a naděje,
vzdáváme bohu díky,
ať kdokoli to je,
za to, že vždycky čeká
věčná smrt na člověka,
a sebedelší řeka
do moře nedospěje."


 


Komentáře

1 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 22. května 2011 v 10:23 | Reagovat

môžem povedať na túto recenziu len wow. Učarovala mi len tá tak neviem čo by so nou urobila kniha. Možno ak si raz nájdem čas keď už sa blížia tie prázdniny si ju prečítam rada by som si prečítala veľa kníh.
Tá zmena , ktorou sa prechádzalo v príbehu, opisovanie pocitov teraz som dostala vážne chuť si to prečítať. Prečítať si niečo, čo nájdem vážne len v kvalitnom fantasy. To čo moc autorov tejto doby nevie. Opísať to tak až ťa to pohltí.

2 Eduard Nud Eduard Nud | 19. října 2016 v 13:49 | Reagovat

Knihu jsem četl v době, kdy jsem se chtěl stát slavným spisovatelem. To proto, abych se stal váženým člověkem a ne jako do té doby páté kolo u vozu. Nebyla to moje parketa, na mne čekal počítač. Od té doby říkám: Jak je to člověku souzeno, neuteče před tím, i kdyby psací stroj zmačkal a udělal z něho krabičku od sardinek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama