Andělina země

15. července 2011 v 0:08 | Myia |  Knihy

Rok: 1999
Autor: Frank McCourt

Tato knížka je pokračování úspěšné autobiografie Andělin popel. Začíná přesně tam, kde Andělila země končí a to je chvílí, kdy Frank opouští Irsko a pluje do Ameriky. Na začátku je samozřejmě plný nadějí a představ. Pomáhá mu jeden kněz, se kterým byl na lodi, ale přeruší spolu styky, když se stane jeden nemilý incident při knězově opilosti. Frank ve svých devatenácti letech pracuje, posílá nějaké peníze své matce do Irska a sní o tom, že jednoho dne bude více na výši a bude si žít jako všichni ti bohatí lidé, které denně vídá v hale hotelu, kde zametá a vysypává popelníky. Když žačně válka v Korei, je Frank napřed poslán na vojenský výcvik a následně do Evropy, kde napřed cvičí psy, ale pak se dostane k zapisování různých věcí ve skladu. Po opuštění války se vrací do Ameriky, nadále pracuje, ale cítí, že mu to nestačí. Přestože nemá maturitu, pokusí se dostat na vysokou školu díky veteránskému stipendiu z války a své velké sečtělosti, což mu překvapivě vyjde. Studuje na pedagogické fakultě, kde pozná Albertu, nejkrásnější dívku jakou kdy viděl, a začnou se spolu stýkat. Po dostudování vysoké školy nám Frank popisuje svoji práci učitele, vztahy, lidské osudy, se kterými se setkal, svatbu, manželství a nakonec také narození dcery nebo smrt obou rodičů.
"Tak tady máš ten svůj sen."

Můj názor:

Moje velká láska se mi vrátila. Ano, přiznávám, mám pro Franka McCourta slabost. Sice jsem od něj před touhle knížkou četla jenom Andělinu zemi (ale on toho také moc nenapsal... tři knihy, pokud si dobře pamatuju), ale ta mě hluboce zasáhla a patří mezi moje nejoblíbenější. Samozřejmě jsou věci, ve kterých bych mohla Franka kritizovat, jenom že se do toho nerada pouštím. Zbožňuju to, jak se dokáže navrátit do svých mladých let a dát tomu tu krásnou naivitu. Jeho vracení se v čase je naprosto okouzlující. Andělina země na mě asi nezapůsobila tolik silně (irská chudoba je přece jenom mnohem výraznější téma), ale sledování dalších Frankových osodů byla pohádka. To je prostě člověk, kterého si buď zamilujete nebo vám bude nesympatický. Je úžasné, čeho dostáhnul, přestože nepřízeň osudu v jeho životě pro něj byla zcela běžná a nepocházel z movitých poměrů, to vskutku ne. Ráda bych si dovolila takovou ryze osobní poznámku a tou je, že se mi knížka četla opravdu zajímavě, protože v ní měla moje kamarádka podtrhané různé věty (četla jí přede mnou a často spolu mluvíme o literatuře). Skoro z toho šel pocit, jako bych nečetla sama a to bylo takové milé. Knížku hodnotím jako obohacující a moc příjemnou na čtení. Franka jako osobnost bych ráda rozebrala v jiném článku. Andělinu zemi doporučím, pokud někdo četl Andělin popel (který doporučuju rozhodně, protože je to nádherná autobiografie) a rád se dozví, jak to s naším milým Frankem a jeho špatnýma očima pokračovalo.

"Někdy mě napadá, že bych mohl být ten nejlepší katolík na světě, jen kdyby mě zbavili těch kněží a nechali promluvit si s Bohem tady v posteli."

 


Komentáře

1 Heliovka Heliovka | Web | 15. července 2011 v 15:36 | Reagovat

S každým mým komentářem Tvého článku jen sílí můj divný pocit z toho, že sem píšu svoje hodnocení. Přestává to pak být tím milým překvapením a já (odpust mi to věčné kritizování, protože tohle opravdu nemá být nic proti konkrétnímu člověku) si připadám, jako že se přibližuji přesně tomu, co nemám ráda - komentování všeho, co napíšeš. Jakoby proto, že Tě znám i mimo blogový svět. Tentokrát jsem si ale nemohla pomoci, protože... protože je to právě Andělina země. A právě Frank McCourt.

Líbí se mi, jak se Ti podařilo shrnout děj knihy. Můj "čtenářák" je jen takový nekonkrétní a taky si uvědomuju, že když si ho přečtu, nic moc se mi u toho nevybaví. Tys podle mě všechno pěkně vystihla, i když by možná bylo fajn přidat něco víc o Andělině smrti.

Zajímalo by mě, co bys Frankovi vytknula. Negativní kritiku skoro nepíšeš a když jsi něco takového jen tak abstraktně zmínila, napadlo mě, že by mě zajímalo, cos tím myslela. Mně se třeba moc nelíbil styl psaní, když byl Frank na vojně. Připadal mi moc sprostý. Ale ty jsi na tako psaní, myslím zvyklá, tak mě nenapadá, co bys mohla ohodnotit záporně... :)

Každopádně... Andělina země je skvělá knížka a i já ji můžu jen doporučit. Ale Andělin popel je přece jen... první.

PS: Jaký je podle Tebe Frank učitel?

2 Myia Myia | 13. srpna 2011 v 12:11 | Reagovat

[1]: Upřímně jsem tak trochu doufala, že právě tohle okomentuješ. Zároveň by mi ale nevadilo, kdyby ti to ukniklo, protože, jak mě znáš, bojím se tvojí kritiky.

Děkuju za pochvalu shrnutí děje. Nebylo to nic jednoduchého. Chtěla bych tam dát mnohem víc věcí, jenomže pak bych se dostala k rozepisování úplně všeho a to by nebylo dobré. Je pravda, že Andělina smrt by si asi zmínku zasloužila.

Já bych na Frankovi záporně ohodnotila to, jak se až moc zapojil do typické americké střední vrstvy. Dříve by takovými lidmi trochu opovrhoval, ale stal se nakonec jedním z nich. Prostě až moc zapadnul do stereotypu a já bych od něj čekala více originality. I tak je to pořád můj drahocenný Frank, kterého zbožňuju.

Je podle mě učitel... který se na to moc nehodí. Nedokáže dětem dopřát potřebné vzdělaní a hraje si někdy na velkého kamaráda, což není dobré. Ale zároveň má takovou povahu, kterou většina studentů, co je studium samo o sobě až tak nezajímá, potěší. Jenomže to ho nedělá "dobrým učitelem".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama