Pygmej

4. července 2011 v 12:16 | Myia |  Knihy

Rok: 2009
Autor: Chuck Palahniuk

Knížka je vyprávěná třináctiletým chlapcem z blíže neurčeného nedemokratického státu (ve vyprávění se projevuje jeho krkolomná angličtina). Chlapec je součástí Operace zkáza vedené proti Spojeným státům americkým. Je to operativec, agent č. 67, který společně s dalšímu operativci přijede do Ameriky na šestiměsiční výměnný pobyt. Dostane se do křesťasnké čtyřčlenné rodiny Cedarovic ve složení: kravský otec, kuřecý matka, prasečí psí bratr a kočičí sestra (on je tak alespoň označuje). Cílem Operace zkáza je narušit Spojené stát pomocí vědeckého projektu, do kterého se všichni operativci přihlásí a mají za úkol vyhrát, aby mohl být splněn jejich úkol. Operace zkáza má ještě spousty dalších podmínek jako je oplodnění amerických dévek a nakupování věcí k sestavení nebezpečné látky. Náš milý operativec, kterému jeho hostitelská rodina říká Pygmej, nám dává nahlédnout do děje v křesťanské rodině, ve škole a také vzpomíná na svůj výcvik v domovském státu, do kterého se zapojil už jako čtyřleté dítě. Umí ovládat spoustu chvatů, je velice fyzicky zdatný, jde mu skvěle chemie, ale jinak je jeho hlava zaplněná pouze poslaním splnit operaci a nenávistí k USA, i když nalezneme znaky individuality.
"Vnitřek myslícího stroje operativce mě tajně, žádným hlasem říká... bor... brom... cer..."

Můj názor:

Tahle knížka se mi zpočátku vůbec nelíbila kvůli tomu, jak byla napsaná. Osekaně, redukovaně a prostě prapodivně, ale časem jsem si na to zvykla, jak mě Chuck ponořil do hloubky románu tím způsobem, který ovládá jen on. I přes ten zvláštní způsob vyprávění (obdivuju překladatele) se tam daly nalézt hluboké myšlenky a hlavně pravda o dneším konzumním světě, která podle mě neplatí jenom pro Ameriku, i když tam je to extrémní, ale i pro spoustu ostatních demokratických států. Nejsympatičtější postava pro mě byl asi Trevor Stonefield tpějící dost pravděpodobně Stockholmským syndromem. Jeho tragický konec mě skoro až dojal a zajímalo by mě, jaká by byla tahle knížka z jeho pohledu. Jak vnímal Pygmeje doopravdy, ale city, které vyslovil, se zdály skutečné. Pořád ve mně přetrvává názor, že počatečný tvorba Chucka Palahniuka je lepší než ta blížící se k dnešní době a nemůžu si pomoct. Tímhle dílem udělal obrovský risk a obávám se, že mohl spoustu svých čtenářů zklamat nebo odradit. V mém případě to sice neplatilo, ale zároveň bych neřekla, že se mi ta knížka líbila tolik jako jeho ostatní. V porovnání s těmi dost pokulhává, i když se to samozřejmě porovnat nedá, Pygmej je v určitém smyslu unikátní. Asi bych tu knížku nedoporučila nikomu, kdo nemá rád brutalitu Chucka už z předchozích knížek a neocení jeho tragikomické nadání.

"Pokud operativec četně kopá psa... pokud fackovací rukou pleská reprodukční partnerku... pokud operativec bodne, zavraždí blížního, pak napodobuje přesně poučení božstva. Některé dnes je okamžikem vyhubení - šloy by, že srdce vybuchne, nebo dojde ke konzumaci toxické potraviny - a to vyhubení není tragédie, není velké plýtvání, aby urazilo božstvo. Pravda je, že vyhubovací hříšník koná skvělou velkou radost božstvu. Víc hříchu, víc zločinu, říká školitel, víc se božstvo bude radovat vyhubením operativce."

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama