Na jih od hranic, na západ od slunce

13. srpna 2011 v 21:50 | Myia |  Knihy

Rok: 1992
Autor: Murakami Haruki

Hlavní postava této knihy, Hajime, nás hned na začátku ujistí, že na jeho narození nebylo nic moc zajímavého a ostatně ani na jeho vyrůstání. Jen jedna věc ho dost oddělovala od ostatních a to byl fakt, že je jedináček. Takových lidí za jeho mládí bylo málo a dost ho za to odsuzovali. Asi v pátem ročníku ale poznal stejně starou dívku, která byla rovněž jedináček. Jmenovala se Shimamoto a její další odlišností bylo, že kulhala na levou nohu kvůli obrně, co prodělala v dětství. Hajime a Shimamoto se spolu rázem spřátelili, skvěle spolu vycházeli a naprosto si rozuměli ohledně literatury, hudby i názorů. Jejich společnou idylku přerušilo stěhování Hajimeho do jiného města. Párkrát se spolu ještě viděli, ale nakonec se přestali vídat úplně. Hajime tedy vstoupil do nového žviota už beze své drahé Shimamoto. Měl poměrně obyčejné dospívání. Našel si dívku, Izumi, se kterou dobře vycházel a měl ji rád. Jenomže to se zvrtlo, jakmile potkal Izuminu sestřenici. Přeskočila mezi nimi sexuální jiskra a začali se stýkat jenom kvůli tomu jednomu. Izumi na to časem ovšem přišla a dost ošklivě se rozešli. Hajime pak začal chodit na vysokou školu, nezažíval nic moc zajímavého. Hned po škole nastoupil do firmy, kde ho práce ale vůbec nebavila. Jeho záchranou se však stalo náhodné setkání s o pět let mladší Yukiko. Okamžitě se do ní zamiloval a po třech měsicích požádal ruku. Yukiko byla dcera jednoho dost dobře finančně zajištěného podnikatele a ten Hajimemu nabídnul že mu půjčí peníze na jeho vlastní podnikání. Ten neváhal a otevřel si jazzový bar. Všechno šlo skvěle, bar mu jen kvetl, brzy si otevřel i další, měli s Yukiko dvě děti, ale do jeho života se vrátila minulost... do jednoho z jeho barů přijde Shimamoto. A jejich obnovení vztahu a komplikace můžou začít.
"Jen by rázem bylo o jednoho nešťastného člověka víc."

Můj názor:

Řekla bych, že Murakami napsal prostě příjemný romantický příběh. Sice jsem ho každou chvíli podezřívala, že tam zapojí nějaké nadpřirozeno, ale to se nestalo. Přesto mám pocit, že něco nadpřirozeného za tím koncem bylo. Shimamoto nebyla jen tak někdo a její existence byla jedna velká záhada. Možná bych byla ráda, kdyby se to v knížce vyjasnilo, ale pokud to Murakami nechtěl, věřím, že je to lepší tím způsobem, jakým to napsal. V podobných věcech jsem se mu naučila důvěřovat, protože ho jako spisovatele obdivuju. Na mě píše až moc příběhů o lásce, ale dokáže je obohatit i o něco zajímavého... přiznejme si, že většina lidí stejně pořád řeší milostné problémy, tak o čem jiném by se asi tak mělo psát, když už musím myslet vyloženě realisticky. V téhle knížce jsem přeze všechny zajímavé popisy emocí a milý příběh nenašla nic, co by mě efektivně vtáhlo do děje a upoutalo. Nevím proč, asi jsem se dost nesoustředila na čtení nebo něco takového. Murakami také mohl tentokrát nenapsat tak dobrou knížku... i takové věci se dějí na naši plateně převrácené vzhůru nohama. Ale i přes nějaké námitky byl tento román pěkný a hezky se četl.

"Možná jsme cítili, jak jsem nedokonalí, a že se to musíme pokusit nějak skrýt, vyplnit něčím nově vytvořeným. Stáli jsme před dveřmi k změnám, a v nejasném, bledém světle se sami dva na deset vteřin chytli za ruce."

Hlavní postavy byli oba jedináčci, takže jsem se s nimi docela dokázala sžít. Hajime mi byl od základu sympatický, protože jsme měli v mnoha věcech dost podobné povahy i názory. Jen bych asi nebyla v některých případech svědomitá jako on a nejsem takový nadšeněc pro hudbu. Ale jeho opakování těch samých chyb a uvědomování si situace zcela chápu. Trochu mi vadila jeho nerozhodnost, jenomže, když jsem se nad tím zamyslela, mi došlo, že moc na výběr neměl. Kdo by chtěl přijít o svoje pevné místo. Shimamoto byla záhadná a zároveň kouzelná. Na můj vkus až moc dokonalá postava, ale u Murakamiho se tomu nedivím. Vždycky má jednu dokonalou ženu, která má ale nějakou podivuhodnou chybu... dobře, ne zrovna chybu, jen se něčím zásadním a záhadným liší. Pak mě ještě hodně zaujal Hajimeho tchán se svým obchodním uvažováním. Jako člověka jsem ho musela obdivovat a kritizovat zároveň za jeho ne zrovna legální postupy. Celkově byli postavy dobré, i když bych jim možná někdy vyčetla až moc velkou pokoru.

"Nahoře na nebi kroužili ve velých kruzích luňáci. Ti se mají, pomyslel jsem si. Lítají si jen tak po obloze, a nemusí si lámat hlavu s nějakou antikoncepcí."

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama