O čem mluvím, když mluvím o běhání

24. srpna 2011 v 17:37 | Myia |  Knihy

Rok: 2007
Autor: Murakami Haruki

Tato kniha jsou jakési memoáry Murakamiho Harukiho. Popisuje zde svůj vztah k běhání. Už dlouhou dobu pravidelně běhá takových deset kilometrů denně (samozřejmě to nejde vždy, ale většinou tomu tak je) a každý rok se účastní alespoň jednou maratonu. Tady se snaží zachytit to, co pro něj vytrvalostní běh znamená, jak to ovlivňuje jeho život a zhruba nám nastiňuje svoje názory. Také nezapomíná přidat nějaké svoje postřehy ohledně literárního světa a uvede nás do obrazu ohledně jeho literárních začátků. Nikdo mu neřekl, aby začal běhat nebo psát. Rozhodl se proto sám. Tyhle dvě věci, běhání a psaní, dost spojuje dohromady, protože právě běh mu pomáhá se udržet v kondici pro psaní, při kterém on sám považuje za důležité i dobrou fyzičku. Dozvíme se, jaké to pro něj bylo běžet svůj první maraton na originální trase za neskutečného vedra a dokonce pak také za jeden den uběhnout sto kilometrů. Pan Murakami se při každém závodě snaží, aby vydržel běžet až do konce, i kdyby běžel sebepomaleji. Je to přece běžecký závod. Tak nahlížíme blíže do jeho myšlenek a životních postupů i zkušeností.
"Nejsem člověk, jsem stroj. Stroj, co vůbec nic necítí a jenom běží dál."

Můj názor:

Pro mě osobně bylo velmi přínosné si přečíst, jak pan Murakami uvažuje. Nečekala jsem, že bude mít v některých věcech až tak nízké sebevědomí, spíš bych od něj čekala, že si bude trochu víc věřit. To sice někdy ukázal, ale jenom po hodně dlouhé přípravě na něco, na čemu mu záleželo. A bylo to navíc ohledně běhání a ne psaní. Fascinuje mě, když píše o svém literárním snažení. Ocenila bych, kdyby více popisoval, jak tvořil knížky, které od něj mám nejraději, ale nemůžu mít všechno. Napřed jsem měla trochu obavy, že mě od knížky odradí jen to startovní téma... běhání. Upřímně nejsem moc velký nadšenec pro aktivní sport, vážně ne, běhání se pokud možno vyhýbám a hlavně tomu vytrvalostnímu. Jenomže tady mi žádný názor nebyl nucený, prostě jsem si přečetla o pohledu na svět patřícímu člověku, kterého obdivuju a ráda bych se s ním jednou osobně setkala. To se mi asi nepodaří, ale stálo by to za to. Závidím Murakamimu a Johnu Irvingovi, že se spolu setkali a běhali spolu. Dobře, tu běhací část moc ne. Tuhle knížku bych doporučila především lidem, co trochu znají tvorbu pana Murakamiho (a zajímají se o něj jako o osobnost), ale podle mě ani ostatní neudělají špatnou věc, když si jí přečtou. Je to zajímavé čtení, alespoň tedy pro mě bylo. Teď už jenom doufám, že se mi od tohoto autora i dostane nějaká pěkná autobiografie, kde bude více o jeho literární kariéře.

"Alespoň pro mě je ale skoro nepředstavitelné, že bych si jako spisovatel mohl během dlouhého období, po které píšu, snad zíkat něčí sympatie. Připadalo by mi málem přirozenější, že mě nebudou mít rádi, že mě budou nenávidět, že budou vůči mně zaujatí. Neříkám, že bych se cítil líp, kdyby to tak bylo. Ani mě by totiž netěšilo vědomí, že mě nikdo nemá rád."

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama