Velký Gatsby

16. srpna 2011 v 14:52 | Myia |  Knihy

Rok: 1925
Autor: Francis Scott Fitzgerald

Vypravěčem románu je Nick Carraway. Mladý muž, který se rozhodně přestěhovat na východní pobřeží USA a tam obchodovat s cennými papíry jako tolik lidí v té době. Pronajme si tedy dům na Západní Vejci (část New Yorku přejmenovaná autorem), který sice není úplně honosný, vedle vedlejšího úžasného sídla vypadá dost prostě, ale jemu to alespoň v rámci možností nevadí. Po přestěhování zjistí, že se na Východní Vejce (další část New Yorku) přestěhovala jeho sestřenka s manželem, a tak se je rozhodně navštívit. Jeho sestřenice Daisy je mladá velice půvabná dáma se vším všudy. Vzala si Toma Buchanana, který je milionář, žijí ve velkém sídle a mají spolu jedno dítě. Na návštěvě u nich se Nick seznámí ještě s Jordan Bakerovou, kamarádkou Daisy ještě z jejího mladí a profesionální golfistkou. Tam mu podá informaci, když jsou na chvíli sami, že Tom má údajně milenku (o čem se Nick později utvrdí, když mu ji Tom představí a zavede ho do jejich společného bytu v New Yorku) a atmosféra toho se rozprostírá v celém domě. Pak se ho ještě zeptá, jestli zná Gatsbyho se Západního Vejce. Nick ho sice nezná osobně, ale je to jeho soused s tím obrovským, honosným sídlem. Gatsby pořádá pravidelně ohromné věčírky, kam chodí spousta nepozvaných lidí a je tam vždycky veselo a spoustu jídla i pítí. O Gatsbym se tam roznáší spousta zvěstí, ale nikdo vlastně pořádně neví, jak to s ním ve skutečnosti je. Na jeden z večírků je Nick dokonce pozván (což je opravdu málo hostů). Potká se tam s Jordan a tráví tam společně nějaký čas, stejně tak tam stihne poznat několik přiopilých lidí. Celkem nedávno po všech možných událostech ho Gatsby požádá o laskavost, kterou mu ovšem sdělí právě Jordan. Ukáže se, že Gatsby zná Daisy z minulosti a velmi touží se s ní znovu setkat. Nick ji tedy musí pozvat na čaj, kam "náhodou" zavítá i Gatsby, aby se zase po letech setkali. Tak se odhaluje jejich vztah, který Nick sleduje společně s Gatsbyho odhalováním povahy a skutečné pravdivé minulosti, seznamováním se s jeho podivnými známými a vývojem vlastní osobnosti.
"A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti."

Můj názor:

Tak jsem konečně přečetla Velkého Gatsbyho. Mám z toho nevýslovně dobrý pocit i díky tomu, že jsem nedávno poslouchala jeden rozhovor s Chuckem Palahniukem a on tam zmiňoval z tého knihu jednu scénu a bylo příjemné vědět, o co jde, a chápat jeho pocity ohledně toho. Ale aby přestoupila ke knížce jako samotné. Ze začátku čtení jsem byla velice skeptická, protože se mi četla docela složitě a úplně jsem nepochytávala všechny myšlenky, ale to se nějak samo od sebe změnilo a byla jsem prudce a efektivně vtažená do děje. Jedno se panu Fitzgeraldovi musí nechat... popisuje lidské výrazy ve tváři jako nikdy jiný a je to neuvěřitelně zajímavé a poutavé. Stejně tak mu jde popis pocitů, povah a reakcí na nečekané situace. Upřímně si myslím, že musel být trochu psycholog a mít nastudované lidi, aby dokázal něco takového napsat. Nevidím úplně do pozadí jeho celkového díla, natolik jsem ho jako autora rozhodně nezkoumala, ale doufám, že budu mít příležitost se s tím seznámit ještě o něco víc. Velký Gatsby je skvělá knížka. Jen nevím, jestli bych ji označila za nejlepší americké literární dílo, jak jsem si někde přečetla. Rozhodně to byla hezká, obdivuhodná a zajímavá knížka, jen se nepouštím do takového ohromného vychvalování.

"Každý podezírá sám sebe alespoň z jedné základní cnosti, a moje je: jsem jedním z mála počestných lidí, jaké jsem kdy znal."

Teď si říkám, jaké postavy mě vlastně zaujaly. Všechny měly v sobě něco, za co jsem je měla ráda a pak něco, za co bych jim nejradši namlátila. Ale tak to bývá normálně i u lidí, takže je to značně realistické. Nejvíce mi k srdci přirostl asi právě Nick. Jeho schopnosti pozorování a to, jak dokázal být svůj, i když se pohyboval v takové někdy až stereotypní společnosti, bych řekla. Bylo mi ho trochu líto, že byl vtažený do situace, se kterou neměl skoro nic společného, ale přesto byl nucený se účastnit málem všeho. Soucítila jsem s ním u konce a hodně. Tam se ukázal jako rozumný a správný člověk. Samozřejmě nám v průběhu knížky ukázal, že má i svoji tmavou a ďábelskou stránku, jaká mi byla taky moc sympatická. Gatsby byl pro mě jako jedna velká záhada. Nedokázala jsem si ujasnit myšlenky ohledně něho stejně jako Nick, takže nevím, jak ho vlastně vnímám. Někdy to dokázal být člověk na úrovni, ale jakmile přišlo na Daisy, ukázal se mi jako slaboch a přecitlivělý člověk. Čekala bych od něj něco víc, ale zaslepenost láskou je zaslepenost láskou, co si budeme povídat. Daisy jsem také moc nemusela. Neuměla nic pořádně utnout a chovala se rozmazelně. Jordan bych přála, aby Nicka víc pochopila, ale to s jejím lehce "omezeným" vnímáním světa nešlo. Každopádně všechny charaktery tam měly svůj význam a nebyly nucené, což je velký úspěch.

"Všechno, co říkal, dokonce i jeho děsivá sentimentalita, mi něco připomínalo. Prchvý rytmus, úlomky ztracených slov, které jsem slyšel někdy dávno v minulosti. Na okamžik se mi na jazyk drala jakási věta, bojovala o zrození, a rty se pootevřely jako rty němého člověka, jako kdyby se na nich odehrával větší zápas než jen záchvěv polokaného vzduchu. Ale nic se z nich neozvalo a to, nač jsem se málem rozpomněl, zůstalo navždy nesdělitelné."

Zvláštní na téhle knížce je, že vím jednu věc... budu si ji chtít pravděpodobně přečíst znovu. To se nestává skoro nikdy a samotnou mě to zaskočilo. Asi mám pocit, že je tam toho mnohem víc na objevování, co objevit chci. Člověk musí trochu umět číst mezi řádky, jinak mu ta knížka přijde nudná. Nepřijímat informace jenom tak pasivně, ale trochu aktivně s němi pracovat a vžívat se do situace jednotlivých postav. Pan Fitzgerald nás naštěstí nutí být opavdovými čtenáři, alespoň mně to tedy tak přišlo. Knížku bych doporučila určitě už jenom z toho důvodu, že je to literární klasika a člověk o ní docela často slyší nebo čte určité zmínky. Je to dobré pro všeobecný přehled. Když pominu tohle, doporučila bych ji tak jako tak, jen si nemyslím, že ji většina mé generace dokáže přijmout tak, jak by přijatá být měla. Nehledíme na to, že moje generace prakticky vůbec nečte, pokud nepočítáme fantasy a podobně. Závěrem bych jen chtěla říct, že je to moc pěkný román a rozhodně stojí za přečtení.

"Neodpověděla. Obrátil jsem se k odchodu, rozzloben a napůl do ní zamilován, a bylo mi toho strašně líto."

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama