Nahý oběd

25. září 2011 v 14:56 | Myia |  Knihy

Rok: 1959
Autor: William S. Burroughs

Nahý oběd je knížka bez dějové linie. Některé části na sebe zdánlivě navazují, ale zároveň jsou schopny existovat úplně samostatně. Jsou to prakticky drogové zápisky pospojované dohromady, aby vytvořily trochu zmatený a zvláštní celek, který je jakási prorocká satira plná drog, halucinací, lidské závislosti, zvráceného sexu a homosexuality. Celou dobu se pohybujeme ve fiktivním světě (zemi) Interzóně, který existuje v autorově mysli, a nahlédneme tím na všechna místa, kde autor sám byl... ať už jako osoba nebo jenom ve svých představách. Můžeme se zde setkávat s jistým člověkem jménem Lee, který je autorovo alter ego. Zároveň se zde objevují opakovaně některé postavy, ale ne moc důležitě, většina lidí zde ani nemá jméno. Autor je prostě jenom využije na nastínění situace. Není divu, že tenhle neobvyklý počin byl několik let v USA zakázan a autor s ním byl popotahovaný po soudech.
"Dnes v noci jsem se probudil, někdo mi mačkal ruku. Byal to moje druhá ruka..."

Můj názor:

K tomhle dílu jsem toho moc napsat nemohla, protože do první části svých recenzí píšu pouze fakta... a tady se nic jako fakt skoro vyložit nedá, všechno spadá jenom do doměnek. Každý bude Nahý oběd vnímat jinak. Buď si ho zamiluje a bude obdivovat autorovu nadčasovost a smysl pro neobvyklou satiru nebo ho bude považovat za nechutnou věc, po které raději ani neměl sáhnout. Ze začátku jsem převážně spadala do té druhé skupiny. Je těžké si zvyknout na Burroughsův popis některých skutečností. Vážně mi to přišlo dost nechutné a zvrácené. Nesmím ale zapomínat na to, že knížka měla několik zajímavých myšlenek a cenných lidských postřehů. Rozhodně mě dokázala zaujmout. Asi bych nechtěla pana Burroughse rovnou odsoudit, přestože jsem k tomu měla namířeno a teď se za to stydím. Člověk mu prostě musí přijít na chuť a ztotožnit se s jeho špinavým, zdrogovaným a halucinogením světem. Ano, je to těžké. Navíc jsem samozřejmě trochu postrádala dějovou linii, na kterou jsem zvyklá. Všechno pro mě bylo zmatené a rozmazané... ale co jiného bych mohla chtít po drogových zápiscích, že? Jack Kerouac určitě udělal dobře, že pomohl Burroughsovi tuhle knížku sestavit. Ať už s ní byly sebevětší problémy a lidi sebevíc odrazovala, všem se určitě zapíše do paměti. Buď negativně nebo pozitivně, záleží na člověku. Nejdůležitější je právě ta nezapomenutelnost a bláznivé šílenství, které zanechává. A jak jsem se k Nahému obědu vlastně dostala? Těm, kdo četli Kvílení od Allena Ginsberga, nemusím asi připomínat, že je věnováno mimo jiné právě i Williamovi Sewardu Burroughsovi. Allen tam píše: "autorovi Nahého oběda, nekonečného románu, který každého dovede k šílenství". To mě natolik zaujalo, že jsem si tuto knížku musela půjčit. Na závěr toho rozhodlě nelituju, je to zase jiný pohled na beatnickou generaci, o kterou ráda zajímám. Nahý oběd bych rozhodně nedoporučila slabým povahám a slušným lidem.

"Poničená podoba Člověka se již blízí, minutu za minutou, buňku za buňkou... Bída, nenávist, válka, policie-zločinci, byrokracie, šílenství, prostě všechny symptomy Lidského viru.
Lidský virus již lze izolovat a dál s ním pracovat."

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama