Hrdý Budžes

29. prosince 2011 v 20:16 | Myia |  Knihy

Rok: 1998
Autor: Irena Dousková

Malá dívka Helenka Freisteinová (nebo Součková, jestli chcete) nám vypráví příhody ze svého života. Představuje nám svoji rodinu... maminku, které říká Kačenko, nevlastího tatínka Pepu a svého malého bratříčka. Její rodičové jsou oba herci a ona za nimi do divadla často chodí, takže se v tom samozřejmě velmi vyzná a děj knížky se často týká toho, co se v divadle děje, přestože na to hlavní hrdinka pohlíží naivním způsobem dítěte, ale my vidíme, že to má důležitý význam. Helenka je takové neohrabané a jaksi zakulacené dítě, co nemá moc kamarádů a to jí samozřejmě přivádí do spousty různých potíží, do kterých se omylem dostává. Provádí nás také tím, jak kdysi vypadala společnost výrazně ovliveněná komunismem, kde lidé, co nepatřili do strany, neměli moc možností. Tato humorná knížka člověka sice pobaví, ovšem na druhou stranu v ní lze nalézt i vážnou stránku věci.
"Jinak se mi včera stala taková nemilá věc."

Můj názor:

Myslím, že k téhle knížce budu mít vždycky velice kladný vztah. Ono to ani jinak nejde, protože Helenka člověku prostě přiroste k srdci, zasmějete se s ní a moc vás baví. Dostala jsem se k téhle knížce díky tomu, že jsem viděla záznam divadelnýho představení, které se touto knížkou inspirovalo. To představení jsem měla ohromně ráda, jenomže knížka ho v mých očích překonala (asi by bylo lepší, kdybych se s nimi seznámila v opačném pořadí, ale co se dá dělat). Irena Dousková je naše známá spisovatelka, to mi bylo jasné, ale, jak moc nemusím českou literaturu, nečekala jsem až takové příjemné překvapení. Téma komunismu mi nikdo nebylo moc blízké, nevyrůstala jsem v té době, tak tomu nemám takový vztah jako moji rodiče nebo pradodiče, takže jsem se celkem obávala, jestli mi to dojem z knížky nezí. Nestalo se a jsem za to skutečně ráda. Hrdého Budžese si každopádně vždycky ráda znovu přečtu.

"Vzala jsem si fixy, oblékla jsem si kabát a kulicha a šla jsem ven. Před barákem jsem si sedla na bobek a ty fixy jsem jeden po druhým házela do kanálu, i růžovej a modrozelenej. Potom jsem si lehla na břicho a dívala jsem se za nima dolů tou mřížkou. Ale už jsem je neviděla, bylo to moc hluboko a začínalo se stmívat."

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama