Konec světa & Hard-boiled Wonderland

9. prosince 2011 v 21:21 | Myia |  Knihy

Rok: 1985
Autor: Murakami Haruki

Tato knížka se skládá ze dvou částí prolínaných střídáním kapitol do sebe. Tyto dvě části mezi sebou nemají na první pohled žádný vztah, ale v průběhu knížky zjišťujeme, jak moc je jejich vzájemné působení na sebe důležité a vlastně rozhoduje o celém příběhu. První část obsahuje vyprávění z reálného světa. Seznamujeme se s třicetipětiletým mužem, který má poněkud ojedinělé zaměstnání. Pracuje jako kalkulátor, což je člověk, který zabězpečuje na objednávku data a tuhle činnost vykonává pod dohledem oragnizace zvané Systém. Proti Systému ovšem stojí Továrna, další oranizace zaměstnávající takzvané kódmany. Ti pro změnu data kradou a dešifrují je. Tento náš určitý kalkulátor se ocitne na jedné zadané práci, která se zdá nejprve jako každodenní záležitost, ale dost mu zamotá životem. Přivítá ho zde poněkud objemější dívka oblečená celá v růžové, jejíž tloušťkou je okamžitě okouzlený. Ta dívka mu něco říká, ale z jejích úst nevychází žádný zvuk, což mu nevadí až tak moc, protože umí alespoň trochu odezírat. Záhada pokračuje, jakmile ho tlustá dívka pošle do podzemí v pláštěnce a s baterkou v ruce. Našemu hrdinovi to přijde zvláštní, ale následuje jejích pokynů, které říkají, že má dojít k vodopádu. Není to jednohoduchá cesta a i přes všechny pochybnosti ji překoná. To mu zajistí setkání se s postarším panem profesorem, který si ho objednal na zakódování dat. Poprosí ho však o jednu zvláštní metodu kódování, jaká už je dávno zakázaná, což je pozeřelé samo o sobě, ale má k tomu oficiálně schválený dokument. Během přestávek při kódování mu pak vypráví o tom, jak dokáže odstraňovat zvuky a přesně z toho důvodu po něm jdou všemožní lidé a také stvoření zvané pokoutníci. Po dokončení práce dostává muž krabici jako dárek a ta mu zamotá život už nevratným způsobem, o čemž bylo už stejně dříve rozhodnuté bez jeho vědomí. Druhá část se odehrává ve smyšleném městě, kterému se říká také Konec světa. Zde se od lidí odtrhávají jejich stíny a ty když umřou vyčerpáním, dotyčnému člověku i zmizí jeho duše. Do tohohle všeho přišel dobrovolně jistý muž a začíná ve městě žít. Dostává práci Čtenáře snů, což obnáší chodit každý den do knihovny, číst tam staré sny z lebek zvířat a také nosit brýle, aby slunce nepoškodilo jeho speciálně uzpůsobené oči. V knihovně se setkává s dívkou, která mu tam vypomáhá. Má zvláštní pocit, že už se někde setkali a chová k ní vřelé city, které mu ona nemůže opětovat, protože už o svoji duši přišla. Navštěvuje také svůj umírající stín. Ten mu při chvilce samoty sdělí jednu zásadní věc... chce odtamtud útéct a proto ho prosí, aby nakreslil plán celého města a podle něj už se útěk vymyslí. Muž s tím souhlasí a zatím co kreslí plán, seznamuje se s celým městem, jeho záhadami a neobvyklostmi.
"Ti, kdo vystoupali, nevyhnutelně klesnou, vše, co má tvar, bude nevyhnutelně zničeno."

Můj názor:

Tahle knížka dokončuje moje obeznamování se všemi knihami od pana Murakamiho, co byly vydané v češtině. Tím k ní mám samozřejmě trochu zvláštní vztah, ale nemyslím si, že by se nějak odrážel na mém hodnocení. Ze všeho nejdřív bych ráda upozornila na to, že tahle knížka měla asi největší ohlas z děl pana Murakamiho a dostal za ní dokonce prestižní Tanazakiho cenu. Pokud člověk ví tohle, také už podle toho Konec světa & Hard-boiled Wonderland soudí. Od začátku mi bylo jasné, proč si právě tohle dílo vysloužilo cenu. Je to ohromně psychologicky rozvinuté, životně objemné a zahruje to i nadpozemské prvky v podobě jednorožců a pokoutníků. Dvě části knihy do sebe na konci zapadnou jako dokonalá skládačka, o které jsem si na začátku mysleli, že se nám ji nepodaří sestavit... to zanechá rozhodně dojem. Upřímně jsem si nemyslela, že pan Murakami umí až tak promyslet svoje díla, ale tady mě přesvědčil o opaku. I tak si myslím, že některé jeho knížky jsou zajímavější. Pravděpodobně proto, že tohle nebyl zrovna můj šálek kávy. Nadpřirozené prvky tam sice působily přirozeně, ale já bych dala přednost čistě lidskému příběhu bez zbytečného komplikování složitými biologickými a technologickými teoriemi.

"Já přišel udělat svoji práci a té se nijak netýká, jestli se klientovi zlíbí zvuky kolem sebe vypínat, odstraňovat, nebo třeba mixovat jako citronovou šťávu do vodky."

Co se postav týče, oblíbila jsem si především vypravěče (jak už tomu u pana Murakamiho bývá). Byl to člověk se životní filozifií, kterou jsem chápala a podařilo se mi vciťovat do jeho kůže. Sice měl život krásně uhlazený a načasovaný, ale přesto měl v sobě přirozený zmatek, který si uvědomoval teprve v tom okamžiku, kdy mu bylo oznámeno, že jeho život bude muset skončit a on už s tím nic neudělá. Navíc jsem obdivovala jeho schopnost všímat si malých detailů. Naopak nesympatická mi byla tlustá dívka oblékající se do růžové. Z nějakého důvodu jsem jí nemohla přijít na chuť a pořád mi nebylo jasné, jak při své tělesné stavbě dokáže být tak pohybově zdatná. Zvláští vztah jsem si také vybudovala k oběma knihovnicím... k té v normálním světě i na Konci světa. Líbilo se mi, jakým způsobem oblivňovaly vypravěče a přestože se zdály nenápadné, jejich úloha v celém příběhu byla opravdu důležitá (nebo se mi to tak alespoň zdálo). Celkově tedy knížku hodnotím jakou zajímavou, poutavou a v mnoha směrech neobvyklou. Myslím, že bych ji mohla doporučit i lidem, co ostatním Murakamiho dílům nepřišly až tak na chuť, protože se od nich liší a nese si sebou něco osobitého, co stojí za to prozkoumat.

"Po téhle nenáročné analýze svých vidin jsem znovu otevřel knihu. Nemohl jsem se na ni už ale soustředit. Napadlo mě při ní totiž, že je můj život vlastně prázdný. Dočista na nule. Nic na něm není. Co jsem v něm doposavad vytvořil? Nic. Komu jsem přinesl štěstí? Nikomu. Co mám? Úplné houby. Nemám rodinu, nemám kamarády, nemám dveře. Dokonce se mi už ani nepostaví. A co se práce týče, s tou je to taky nahnuté."

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama