Tonoucí

27. prosince 2011 v 11:32 | Myia |  Knihy

Rok: 1999
Autor: Richard Mason

Postarší muž s jménem James Farell nás přivede do svého života. První informace, kterou nám sdělí, je, že jeho žena umřela a vzápětí se dozvídáme, že to byl on, kdo ji zabil. Abychom pochopili všechno, co k tomu vedlo a on sám si svoje myšlenky uspořádal, začne nám vyprávět příběh svého života. Některé vzpomínky jsou zamlžené a jiné zase tak ostré, až to zabolí. Jako první se James přenese do okamžiku, kdy poprvé potkal Ellu Harcoutovou. Šel si ráno zaběhat do parku a tam ji uviděl sedět na lavičce... pila kávu, kouřila, neměla na sobě boty a její krása se stejně nedala za nic skrýt. Dal se s ní do na první pohled bezvýznamné řeči a jakmile odešla, působilo to, že už ji nikdy neuvidí, ale on přesto po jejich setkání toužil. To se mu vyplnilo na narozeninové oslavě jeho známé. U věhlasné Kamily Boardmanové se totiž sešlo spoustu lidí a tam právě Ellu znovu potkal a zároveň zjistil, že už je zasnoubená s někým jiným. Takhle informace a další věci, které zatím zjistil, mu v hlavě rozpoutali tornádo různých dohadů. Měl pocit, že on má být ten, kdo Ellu vysvobodí z nešťastného zasnoubení. Jednoho dne v parku měl pocit, že ji zase vidí, tak se za ní rozběhl, ale k jeho překvapení to nebyla ona, nýbrž její sestřenice Sára, se kterou jsi byly velice podobné a tahle jejich podoba znamenala ten zásadní problém v jejich životech. To se James dozvěděl teprve, když se mu Ella trochu otevřela, vypověděla mu celou historii o šílenství její rodiny a dali se dohromady s rozhodnutím, že až bude vhodná chvíle, ona zruší své zasnoubení a budou moci být spolu. James čekal a do toho začal rozvíjet svoji vysněkou kariéru houslisty. Díky tomu se seznámil s klavíristou Erikem. Jednou spolu vystupovali a od té doby se začalo rozvíjet jejich přátelství. Tedy alespoň on to vnímal jako přátelství. Jak se dozvídáme, celý Jamesův život se zhroutil právě střetem Erika a Elly a dorazil ho střet Elly a Sáry.... lze se pak snad divit jeho činu?
"Teď je mi to jasné."

Můj názor:

Pokud bych měla svůj názor na tento román shrnout do jedné věty, asi bych řekla, že se mi líbil. Což by samozřejmě nemohlo pokrýt všechny mé názory a také pocity. Začala bych asi informací, že tohle je první dílo Richarda Masona a velmi se o něm diskutovalo z toho důvodů, že na něj dostal vysokou částku na začínajícího autora od vydavatela a tak všichni přirozeně očekávali něco ohromného. To podle mě byla už začáteční chyba... člověk by neměl budovat moc velká očekávní, které se dají rychle zbořit. Vydavateli to možná pomohlo v prodeji, ale panu Masonovi to spíš uškodilo v tom, že na něj byla naložena až příliš velká váha. Já se chci do tohoto faktu odprostit, přestože by i bez toho nijak můj názor neovlivnil, ale možná bych ho často zpomínala. Panu Mason je svým stylem na první pohled celkem umírněný a obyčejný, jenže právě v tom lze nalézt originalita a má opravdu cit pro popis. Někdy až zdlouhavě opakoval pořád jedno a to samé, ale musíme si uvědomit, že to má být vyprávění starého člověka a tam se neustálé opakování hodí, přestože pro knížku je to spíše nepříjemný ukazatel. Dokázala jsem se přes to přenést a raději svoji pozornost přenesla na povahy postav, která na můj vkus nebyly moc hloubkově propracované, ovšem nemůžeme od začínajícího autora hned očekávat zázraky. Je to dobrá a zajímavá knížka, což už je ohromný úspěch a pan Mason mě už jen díky tomu zaujal.

"Teď chápu, že právě láska mě poprvé vylákala z mělčin a naučila plavat bez pomoci druhých; kvůli spoluvině na smrti svého přítele jsem se málem utopil."

U téhle knížky jsem se těšila nejvíc právě na tuhle část recenze, protože postavy jsou zde velice důležité... řekla bych důležitější, než atmosféra a všemožné události. Začnu hlavní postavou. James mi byl ze začátku celkem sympatický, dokázala jsem se vžít do toho, jak moc je poblázněný svou zamilovaností, ale nikdy jsem si nemyslela, že by dokázal kvůli nějaké rozmazlené holce zajít až tak daleko. Tím měl naštval jako člověk, ovšem jeho chování jako postavy mi přišlo přirozené. Ellu jsem musela nesnášet už jen kvůli tomu, jak si zahrávala s ostatními lidmi a hlavně jaké měla nároky, co jimi všechno zkazila... prostě si neuvědomovala spoustu věcí a hrála si, že ví všechno na světě. Na můj vkus to byla od autora trochu nedotažená postava v tom, jak moc lehce se nechala v některých věcech oblomit, asi bych od ní čekala mnohem větší zarputilost. Neumím to přestně vysvětlit, jen mám takový pocit. O Sáře toho moc říct nemohu, ale přišlo mi nepřirozené, že si zvládla Jamese tak jednoduše omotat okolo prstu a prakticky z něj udělat jiného člověka. Na druhou stranu musím obdivovat, jak si dokázala vydobít všechno, co chtěla, i když ji to značně poznamenalo na psychice. Jako posledního jsem si nechala mého milovaného Erika, který mi byl ze všech nejsympatičtější a přesto musel skončit nejdrastičtěji. Byl to skromný člověk, jaký by svoji lásku nechal klidně ukrytou a žil by s ní, jenomže James musel být takový hlupák a poslechnout Ellu v jejích přehnaných plánech. Erik si nezasloužil nic z toho, co mu ti dva provedli a jeho osud na mě opravdu hodně zapůsobil.

"Neusnul jsem, dokud slunce nezměnilo černotu nebe v mlhavě šedou, ale když spánek konečně přišel, byl tak tvrdý, že ráno jsem nezaslechl Erika, jak otevřel dveře. Spal jsem dál, i když přešel celý pokoj, a probudilo mě, teprve když mi odhrnul vlasy z čela. V tu chvíli jsem věděl, že včerejší večer se mi nezdál, že jeho děsivá logika jako ze zlého snu byla součástí skutečného světa, že jeho následky spánkem nepominou."

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama