Leden 2012

Utrpení mladého Wethera

7. ledna 2012 v 18:08 | Myia |  Knihy

Rok: 1774
Autor: Johann Wolfgang Goethe

Tento román se sestavuje především z dopisů, které píše Werther svému kamarádovi Vilémovi. Napřed popisuje, kam se odstěhoval, jaká je tam příroda a co poznává za nové lidi. Užívá si klidu, baví se s dětmi a všechno vypadá tak nějak dobře. Tahle poklidnost se přeruší v den, kdy potká lásku svého života. Lotta je milá, přijemná a obětavá divka, která se stará o své mladší sourozenci po té, co její matka zemřela. Zamiluje se do ní na první pohled, přestože ví, že už je dávno zasnoubená. Prohlubuje jejich přátelství a tím i svoji lásku, snaží se s Lottou trávit co nejvíce času, nemůže bez ní vydržet. Pozná také jejího snoubence Alberta, který je k jeho zklamání skvělý muž. Dalo by se říci, že se z nich stanou dobří přátelé, i když mají na něco rozdílné názory. Werther se rozhodne, že odjede pracovat. Zmizí tedy z okolí Lotty a Alberta, ale při jeho práci se setkává se společenstvími problémy, které ho ubíjejí, takže mu to odloučení moc dlouho nevydrží a vrací se zpátky. Jeho láska k Lottě za tu dobu nezeslábla, spíše je ještě silnější, jenomže ona už je vdaná žena a Werther s tím nic nezmůže. I tak ji nepřestává navštvěvovat a zmítá se v pocitech obrovské a hluboké lásky, která nikdy nebude naplněna.
"Nejsem jediný, kdo takhle trpí."

Můj názor:

Tuhle knížku jsem si půjčila od naší profesorky češtiny, když nám ji ve třídě nabídla po přečtení celého závěru (což mi nepřijde moc moudré, ale budiž). Už dlouho mě lákalo si přečíst něco od Goetheho jen kvůli tomu, abych zjistila, jestli je opravdu takový dobrý autor, jak se o něm traduje. Bohužel asi nikdy nebudu jeho kvality moci ocenit naplno, protože mě moc preromantismus jako směr v literatuře neláká, ale to je můj osobní problém. Ale to odbočuju od tématu... román se mi zalíbil. Ano, bylo tam dost zdlouhového popisu a na pár místech jsem se i nudila, jenže o to lepší předvedl Goethe výkon po straně citové. Dokázal vystihnout zoufalost lásky, což je podle mě neobvyklé. Většina autorů umí jen popsat, jak moc láska dokáže bolet nebo být povzdášející, jenomže vystihnout opravdovou zoufalost jim převážně nejde (nebo o tom ani nepíšou). Utrpení mladého Werthera mi každopádně přineslo moc pěkný literární zážitek. Na závěr bych se ještě chtěla vyjádřit k jedné postavě a to k Lottě. Říkám to každému, s kým o téhle knížce mluvím. Byla ohromně pokrytecká, sobecká a mohla za to, co Werther prožíval, protože mu nedovolila se lásky k ní zbavit. Držela si ho u sebe, sledovala ho, jak se ničí a nic s tím neudělala. Ale tací lidé jsou, takže to bylo jen přirozené... ovšem musím ji zkritizovat jako člověka.

"Nechápu někdy, jak ji může, jak ji smí mít rád jiný, když já ji přece jediný tak vroucně, tak z celého srdce miluji, nic jiného neznám, nevím a nemám než ji."