Filmy

Kokuhaku

13. srpna 2011 v 22:50 | Myia

















Rok: 2010
Režie: Tetsuya Nakashima

Film začíná v jedné třídě na nižší střední škole, kde všichni pijí povinně mléko. Třídní učitelka pak všem oznámí, že odchází ze svého zaměstnání. Ještě předtím jim však chce něco říci, přestože většina studentů stejně neposlouchá. Začne mluvit o jistém spisovateli, o jejím přístupu jako učitelce, o muži svého života a nakonec se dostane ke svojí dceři, která nedávno zemřela. Hned na rovinu řekne, že byla zavražděna dvěmi studenty té třídy. Všichni okamžitě zporozní. Aby neříkala jména, označí ty dva jako A a B, ale všem je hned podle popisu jasné, kdo to je. První, Shuya Watanabe, je velice nadaný student s úspěchy z vědeckých soutěží. Sestrojil peněženku proti zlodějům, která vydává elekrické výboje. Jako první ji vyzkouší právě na třídní učitelce a následně tajně i na její dceři. K tomu si přizve druhého studenta, Naokiho Shimomuru, jaký není nijak výjimečný, ale hodí se mu pro plán. Třídní učitelka, paní Moriguchiová, jim oznámí, že to nebyl elektrický výboj, co zabil její dceru, ale hození do bazénu, u kterého všechno provedli. To udělal Naoki, jakmile Shuya odešel. A poslední informace, kterou sdělí je, že těm dvěma dala do mléka krev nakaženou virem HIV (od otce její zemřelé dcery, již zmíněného známého spisovatele). Pak nastávají prázdniny. Po těch třída dostane nového, mladého a velice energického učitele. Naoki přestane chodit do školy, ale Shuya v tom ještě dál pokračuje. Je na něj uskutečněno hromadné šikanování a Naoki se zatím doma chová jako šílenec, což velice špatně snáší jeho matka. Sám se nemyje, ale přitom drhe všechno okolo sebe (aby se jeho matka náhodou nenakazila). Do všemu ještě jako pozorovatel přistupuje jedna ze studentek, Mizuki Kitaharová, která se sblíží se Shuyem. Celý film je nervydrásající drama o pomstě, osobních vyznáních a dnešní mladé zkažené generaci.

Můj názor:

K tomuhle filmu jsme se dostaly náhodou s jednou mojí kamarádkou a jsem za to ohromně vděčná. Nebylo mi jisté, co od toho mám čekat a skoro mi to vyrazilo dech. Tenhle psychologický (a především i psychopatický) film mě dostal se vším všudy a ani na chvíli mě nenudil. Každá vteřina toho filmu byla dokonale využitá, herecké výkony byly famózní a ještě všechno skvěle podtrhnul soundtrack, jaký jsem si musela okamžitě stáhnout. Co víc si od filmu přát. Teď začínám uvažovat nad tím, že bych si moc ráda přečetla knížku, podle které je natočený. Je to prostě něco výjimečného a takové úžasné drama se v dnešní době moc nevidí. Ano, točí se spousta dobrých filmů, ale tohle je pro mě osobně vrchol přesně trefený do mého vkusu. Z hereckých výkonů bych chtěla zmínit Yukita Nishia. Ten zahrál Shuyu zcela famózně a to je na jeho věk (o rok mladší než já sama) dost obdivuhodné. Nebylo to určitě nic jednoduchého, ale zhostil se toho profesionálně a jeho výstup nepůsobil přehnaně, což při Shuyovi bylo velké nebezpečí. Ještě Takako Matsu mě mile překvapila jako učitelka Moriguchiová. Také pro ni muselo být těžké působit nenuceně, ale zvládla to ohromně. Všeobecně bych herecké obsazení označila za vysoce nadprůměrné. Tenhle film je jednoduše trefa do černého a přeju si, abych narazila na víc takových geniálních věcí.

Fighter

10. března 2011 v 16:40 | Myia



















Rok: 2010
Režie: David O. Russell

Tento biografický snímek pojednává o části života boxera Mickyho Warda. Micky trénuje se svým nevlastním bratrem Dickym Eklundem, který je chloubou jejich města, protože před nějakou dobou porazil jednoho slavného boxera, a jeho matka je jeho manažerka. Jenomže s Dickym jsou problémy. Chodí pozdě na tréninky, je nespolehlivý a hlavně závislý na cracku, jenomže to jeho rodina moc nechce vidět. Micky je sice se vším smířený, ale rostou v něm pochybnosti, které vyvrcholí, když si najde přítelkyni a Dickyho zavřou do vězení. Když se ho Micky snaží chránit před policisty, kteří ho mlátí, poraní si ruku. Zahořkne tedy na chvíli na box, ale po chvíli se k němu vrátí. To je Dicky ještě ve vězení, ale Micky vyhrává jeden zápas za druhým. To se ovšem nelíbí jeho rodině, protože ho trénuje někdo jiný, má jiného manažera než matku a ještě se jim nezdá jeho přítelkyně. Když Dickyho propustí z vězení, má pocit, že se zase začlení do normálního života a bude se svým nevlastním bratrem trénovat, jenomže to není tak jednoduché. Ale nakonec se vše vyřeší a oni dva se teď snaží dostat Mickyho ke světovému titulu ve velkém zápase.

Můj názor:

Box je můj nejoblíbenější sport a proto jsem ráda, že jsem se podívala na tenhle film a ověřila si, že mě nemusí bavit jenom v anime, ale i v hrané podobě nebo normálních profesionálních zápasech. Samozřejmě box byl jen jedna hlavní složka tohoto filmu. Další byla závislost na drogách Dickyho, která byla velice hezky zobrazená a on jako osobnost byl neuvěřitelně zajímavý a svým způsobem děsivě až příjemně zvláštní. Vím, že to nemusí dávat smysl, ale tak to je. Pak tu byla důležitá účast rodiny, který byla opravdu velká. Vyděsilo mě, kolik měl Micky sestrer a bylo jedno, jak to bylo s těmi příbuzenskými vztahu. Nezávidím mu takovou matku, i když to s ním svým způsobem myslela dobře, jenomže Dicky vždycky působil jako přednější osobnost. Láska tu byla takovou mihotavou věcí, to se mi na tom líbilo, že milostné drama nějak více nenatahovali. Shrnula bych to jako poutavý film, který mě mile překvapil zpracováním a zdůrazněním, že se pohybujeme ve starší době. Můžu to doporučit i lidem, jakým box neříká až tak tolik, protože si díky tomuhle filmu můžete box klidně oblíbit. Rok 2010 filmům opravdu přál a Figter se této nadílky zúčastnil se vší poctou, pro mě rozhodně.

Tady jsem si nechala opět speciální prostor pro herce. Jako prvího chci zmínit Christiana Bala, který za svoji roli získal Oskara za nejlepšího herce ve vedlejší roli. Budu s tím muset souhlasit. U recenze na Královu řeč jsem se ptala, proč toho ocenění nezískal Geoffrey Rush, tady jsem dostala odpověď. Přála bych to oběma pánům, to se musím přiznat, ale Christian svoji roli pojal opravdu famózním způsobem. Nestačila jsem se divit a patří mu můj velký obdiv. Pro mě je tenhle herec ve svém oboru překvapením číslo jedna za rok 2010. Je to další držitelka Oskara, tentokrát za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Melissa Leo byla dobrá, to musím uznat, i když mi na jejím výkonu sem tam něco nesedělo, stejně jako u Amy Adams, který byla nominovaná společně s ní. Amy bych to dokonce přála o trochu víc, přestože Melissa s tou rolí musela mít dost práce a zvládla ji skvěle. Pořád mi ale přijde, že Oskara si více zasloužila Helena Bonham Carter v Králově řeči. Nevadí, ale alespoň vím, že Melissa to ocenění nedostala úplně zadarmo. Velkou záhadou pro mě ale je, proč nebyl Mark Wahlberg nominovaný na nejlepšího herce v hlavní roli. Ano, nevyhrál by, ale alespoň nominaci si zasloužil, protože to zahrál docela pěkně a na tu roli se připravoval asi pět let, aby měl tělo jako profesionální boxer a osobně mu s tím pomáhal samotný Micky Ward. Takže to mě trochu zaráží. Každopádně herecké výkony byly dobré. Ne úplně fenomenální, ale na pěkné úrovni a příjemně doladily příběh a svět boxu.


Počátek

10. března 2011 v 12:52 | Myia



















Rok: 2010
Režie: Christopher Nolan

Podstata celého filmu je v extrakci - krádeži tajemství z hloubi podvědomí během snění určitého člověka. V tu chvíli je mysl nejzranitelnější. Dominic Cobb má tohle všechno plně osvojené a věnuje se tomu delší dobu. Jenomže tohle všechno ho stálo nemalou cenu v jeho osobním životě. Před návratem ke svým dětem musí vykonat jednu práci, která mu zaručí bezpečí... vnuknout myšlenku jednomu muži. To samozřejmě není tak jednoduché a všichni vědí, že je to velice složitá práce. Dominic sestaví tým z lidí, kteří jsou v oboru snů velice slibní a také je do toho nucen zahrnout jeho "zaměstvatele", který mu daruje svobodu před úřady, pokud se mu tato práce podaří. Celý tým tedy plánuje, jak co nejdokonateji a nejúčiněji myšlenku vložit a do toho vyplouvají na povrch dataily o Dominicově minulosti, jaká by mohla jejich operaci zkomplikovat, což ví jen jedna další členka týmu. Film znározňuje vniknutí do světa snění, kde si člověk nemůže být ničím jistý a také hon za svobodou a touhu po majetku či moci ovládat.

Můj názor:

Jde si všimnout, že recenze není moc dlouhá? To je kvůli tomu, že mě tento film nenadchnul až tak moc. Rozhodně mi nepřijde tak dobrý, aby ho vychvalovalo až do nebe spoustu lidí. Ano, má zajímavou myšlenku, v rámci možností i slušné herecké výkony, ale něco, co nedokážu popsat, jsem tam postrádala. Ovšem když už je to film se čtyřmi Oskary na kontě (nepochopím, jak jich může mít víc než The Social Network, ale budiž) rozhodla jsem se recenzi napsat. Nejvíc se mi na celém filmu líbil asi konec, který byl takový hodně neurčitý a záhadný. Celkově se mi pozdává ta myšlenka, že by šly tímhle způsobem ovládat sny a lidi v nich. Co se týče tedy těch hereckých výkonů, nejvíc mě potěšilo obsazení Josepha Gordon-Levitta, toho mám ráda už od Deset důvodů proč tě nenávidím a tady byl úžasný. Pak Marion Cotillard hrála také skvěle a pokud by vám někoho připomínala jako mně, je to ta přítelkyně Samyho z Taxi, Taxi. Leonardo DiCaprio podal výkon standartního rázů, nijak moc mě neokouzlil a Ellen Page... ona je sympatická, to ano, ale jako herečku ji prostě moc nemusím. Celkově bych film ohodnotila jako mysteriózní akcí a triky nabité odlehčené drama. Nic, co by mi doslova vyrazilo dech, ale zároveň mě to neurazilo a relativně zaujalo. Doporučit to můžu především lidem, kteří mají zájem o známé herce, akci a skvělé vizuální efekty (za které dostal film Oskara). Ale nechci, aby z téhle recenze vyplynulo, že mi tenhle film přijde jako špatný, protože je vlastně dobrý a hezky natočený.


Králova řeč

9. března 2011 v 12:15 | Myia



















Rok: 2010
Režie: Tom Hooper

Princ Albert (rodinou oslovovaný Bertie) je vévoda z Yorku, druhý syn krále Jiřího V. a tím je od něj předpokládáno, že bude mít patřičné vystupování na veřejnosti nebo přednes v rádiu. Jenomže Bertie má vadu řeči. Koktá, zadrhává se a vzhledem k tomu je pro něj projev velice komplikovaná záležitost. Svůj problém se snaží řešit všemožnými metodami, ale nic nezabírá. Jednoho dne ale jeho žena, Alžběta, dostane doporučení na kontroverzního logopeda, Lionela Logua. Z počátku mu Bertie vůbec nedůvěřuje, jako všem ostatním, ale Lionel si ho získá tím, když pořídí nahrávku, ve které Bertie celkem plynule čte Hamletův známý proslov "být, či nebýt". Docílí toho tím, že mu dá na uši sluchátka s hudbou. I přes to všechno je Bertie k léčbě skeptický, ale Lionel si ho získává svým lidským přístupem. Komplikace přijdou, když umírá jeho otec, král Jiží V. a na trůn má místo něj nastoupit nejstarší syn, David. Ten to udělá, vybere si jméno Eduard VIII., ale vyskytne se zde jeden problém. David má rád vztahy se zadanými ženami a tak se stane, že si chce vzít ženu, která se kvůli němu rozvede. To je samozřejmě nepřípustné, protože je anglický král zároveň hlava církve a ta rozvod neuznává. David je zaslepený láskou a tak kvůli své milence opustí pozici krále a je tedy na Bertiem, aby se stal novým králem. To je pro něj nelehký úkol, když má v rádiu pronáše proslovy dodávající jeho lidu naději. Do toho všeho se ještě připlete hrozba 2. světové války a neshody mezi Bertiem a Lionelem. Tenhle film je krásným odrazem toho, jak člověk musí ve svých dispozicích překonávat sám sebe. Ale dokáže Bertie, jemnovaný králem Jiřím VI., promluvit k anglickému lidu?

Můj názor:

Nikdy bych si nemyslala, že se mi takový kultivovaný (když pomineme některé metody při léčbě koktání) a lehký film bude tolik líbit. Opravdu. Atmosféra byla krásně vystihnutá a všechno působilo velmi přirozeně. Navíc se svým způsobem zajímám o historii, takže to pro mě bylo o to příjemnější. Je to taková historická zajímavost a vybrat si takový námět byl odvážný počin, který se vyplatil. To se odráží i v mnoha oceněních, které tento film získal. Pokud mám být upřímná, považuji ho za jeden z nejlepších filmů roku 2010 (společně s The Social Network a už chápu, proč získala Oskara právě Králova řeč a ne The Social Network, přestože bych tu cenu velmi Davidu Fincherovi přála) a doporučuji ho vřele všem. Nedávala bych ani žádné omezení žánru. Buď si vás svojí lehkostí a očividným kouzlem získá stejně jako mě nebo ne. Záleží to na lidském vkusu, ale myslím, že alespoň nějaký obdiv si tento film určitě zaslouží.

Samostatnou kapitolu bych chtěla věnovat hercům. Colina Firtha jsem měla zakódovaného jako toho slušňáka z Deníku Bridget Jonesové, ale to se tímhle filme zcela změnilo. Je to odivuhodný herec, který se dokázal se svojí rolí vypořádat famózním způsobem. Krásně mě překvapil a od teď ho považuju za jedno z nejlepší herců, jaké znám. Samozřejmě je pro mě těžké rozhodnout, jestli je lepší než Jesse Eisenberg a měl právo získat Oskara místo něj, ale přála bych to oběma, Jesse snad bude mít štěstí příště a získá další dobré role. Geoffreyho Rushe mám pro změnu jako kapitána Barbossu z Pirátů z Karibiku (chvíli mi to ale docházelo, jak mi byl povědomý). Tady ovšem předvedl rovněž přesvědčivý a kouzelný výkon jako Colin Firth. Jeho gesta byla jednoduchá, ale dokázala mě skutečně rozesmát. Už jen v té jednoduchosti bylo kouzlo a já mu celou tu roli doslova spolkla. Teď se musím kouknout na film Fighter, abych zjistila, proč nemohl dostat Oskara za mužskou vedlejší roli, protože by si ji více než zasloužil. Stejně je tomu tak u Heleny Bonham Carter. Proč ta neproměnila nominaci na Oskara, je mi záhadou. Pro mě je to její první role, u které... mě prostě dostala. Nečekala jsem to, protože na mě působí obvykle velmi dobře, ale místy přehnaně. Tady byla přirozená, sympatická a její roli jsem si za ty skoro dvě hodiny oblíbila. Tím jsem shrnula tři hlavní role filmu a musím poznamenat, že to byl jeden velký herecký koncert, za který si všichni tři zaslouží patřičné uznání.


Černá labuť

8. března 2011 v 15:50 | Myia



















Rok: 2010
Režie: Darren Aronofsky

Nina je mladá nadějná baletka posedlá dokonalostí. Žije pořád se svojí matkou, bývalou baletkou, která se k ní chová jako k malé holčičce. Nině se dostává šance, když je hlavní tanečnice z jejich souboru propuštěna. Thomas, uměleceký šéfr baletu, se totiž rozhodně začít novou sezónu Labutím jezerem a shání baletku, která v představení dokáže zatančit obě dvě hlavní role... Bílou i Černou labuť. Dle něj je Nina na Bílou labuť dokonalá, ale pochybuje o jejích schopnostech pro svůdnou Černou labuť. Přesto ji jako Labutí královnu obsadí. Nina je šťastná, trénuje ještě víc, ale na její povaze můžeme sledovat, že se něco mění. Něco velice podezřelého. Má určité podivné vidiny, o který nevíme, jestli jsou vůbec reálné nebo ne. Do její přípravy na premiéru se připlete ještě nová baletka v jejich souboru, Lily. Lily je narozdíl od Niny volnomyšlenkářská, odvázaná a velice svůdná. Prostě vhodná pro Černou labuť. Napřed to vypadá, že jsou ty dvě kamarádky (a více než to), ale co když ji Nina začne paranoidně podezřívat, že jí chce ukradnou roli? Sledujeme tedy svět baletu, který je sice tak ladný, jak se zdá, ale každý úspěch přináší své oběti.

Můj názor:

Ano, konečně jsem si pustila film, o kterém spousta lidí mluví a bylo to... moc dobré. Sice se mi nijak zvlášť nelíbila práce s kamerou (nebylo to tak špatné, zajímavě natočené, ale zároveň trochu trhané) a některé předvídatelné věci, ale děj měl spád a bylo to nádherné psychologické drama. Alespoň pro mě. Pochopila jsem, proč někteří lidé tvrdí, že je to takové slabší porno. Ale já s tím nesouhlasím. Stejně jako v knížkách Chucka Palahniuka je tu prostě normální lidská sexualita dána více najevo a nezakrývána. Výkon Natalie Portman byl ovšem na celém filmu to nejlepší. Považuju ji za skvělou herečku už od té doby, co jsem viděla V jako Vendeta a tady mě v tom ještě více utvrdila. Mila Kunis to také zahrála dobře, jen o něco méně přesvědčicě, podle mě. Sečteno, podtrženo, tenhle film doporučuji všem, co mají rádi pořádné psychologické drama, trochu záhadna a nevadí jim sexuální otevřenost.


Scott Pilgrim proti zbytku světa

14. ledna 2011 v 17:01 | Myia
Scott Pilgrim proti zbytku světa



















Rok: 2010
Režie: Edgar Wright

Představte si, že je vám něco přes dvacet, hrajete v podivné kapele na basovku, bydlíte se svým kamarádem gayem (přičemž všechny důležité věci v bytě patří jemu), máte jednu obrovsou milostnou jizvu z minulosti a chodíte se sedmnácitelou středoškolačkou, která je Číňanka. Zní fakt dobře, ne? Přesně takový je Scott Pilgrim. Jednoho dne ve svém snu ale uvidí dívku s podivnými růžovými vlasy a hned na to ji potká v knihkupectví. Náhoda? A ještě větší náhodou je, že se objeví na stejné párty jako on, jmenuje se Ramona Flowers a podle něj je to dívka jeho snů. Není ani náhoda, že spolu jdou za chvíli na radne. Jenomže nechodí on se svojí středoškolačkou? Ano, je to tak, ale rozejde se s ní po zvláštní události... jeho kapela hraje v jednom klubu a najednou střechou prorazí podivný týpek, který tvrdí, že je Ramonin expřítel (podrobněji jeden z jejích zlých sedmi expřítelů) a pokud s ní chce chodit, musí ho Scott porazit. Divný film? A co když vám povím, že celý film má komixový nádech, je neuvěřitelně bizardní a na hlavu postavený? Sledujme teda Scotta Pilgrima, kterému v cestě k jeho velké lásce stojí sedm zlých expřítelů a jejich doslova nadpřirozené schopnosti.

Můj názor:

A mně se to líbilo. Tak co, jsem trochu geek, ale žádným způsobem mi to nevadí. Tenhle film rozhodně není pro všechny. Je to skutečně na hlavu padlé, přeskakuje se z jedné scény na druhou a do toho ještě všemožné komixové nápisy.  Ale pokud vám tyhle věci nebudou vadit, je to parádní film, u kterého se nasmějete a navíc uvidíte i hlubší smysl. Scott v podání Michaela Cera mi byl moc sympatický a jeho "I have to pee." mě vždycky dostalo. Hlášky jsou z rozhodně nezapomenutelné. Neměla jsem ani tušení, že existuje Veganská univerzita, máte jako vegan napřirozené schopnosti a můžete být bi-naštvaní. Ano, moje nejoblíbenější scénka. "Byla jsem trochu bi-zvědavá." Následná reakce: "No, miláčku, já jsem trochu bi-naštvaná." Přestože je tenhle film hodně diskutabilní, já si ho velmi užila. Ani mi nevadil jistý podíl romantiky a tomu říkám úspěch.

Zároveň chci dodat, že pokud byste měli zájem o film na motivy komixu z roku 2010, nejspíš bych víc doporučila Kick Ass. Recenzovat to nebudu, protože sem dávám jenom věcí, které jsem právě viděla/přečetla, ale je to tak. Ale rozhodně bych tyhle dva filmy nesrovnávala. Mají jiné kouzlo ve svých specifických oborech a na Scotta Pilgrima by se zanevřít nemělo.


The Social Network

11. ledna 2011 v 20:48 | Myia
The Social Network




















Rok: 2010
Režie: David Fincher

Facebook. Existuje historie téhle stránky a její počátek je shrnutý v tomhle dvouhodinovém filmu. Harvardský student Mark Zuckerberg (zakladatel Facebooku) sedí v baru se svojí přítelkyní. Jejich rozhovor normální člověk skoro nedokáže pochytit, ale důležité je, že se s ním rozejde a řekne mu, že je blbec. Lehle připitý Mark sedne na koleji k počítači, vypíše se na svůj blog a zároveň s tím tvoří stránku, kde lidé volí nejvíc sexy studentku. Později jsou z toho velké problémy, protože se kvůli fotkám naboural do školní sítě. Ale upozornil na sebe a to ho dovedlo za lidimi (dvojčaty, nadějnými veslaři, a jejich kamarádem), kteří s ním chtěli spolupracovat na vlastním projektu... něco na způsob seznamky pro Harvard, kde by lidé měli vlastní profily a u nich informace. Čím se to bude lišit od Myspace nebo Friendster? Exkluzivitou. Přislíbí jim svoji pomoc, ale hned na to jde za svým kamarádem, Eduardem Saverinem, se svým nápadem... založí stránku, kterou později nazvou theFacebook. Ano, tu stránku, jenž používá miliony lidí po celém světě. Sledujeme tedy cestu, kde zjistíme, jak to s Facebookem probíhalo, proč už je dnes jenom Facebook a ne theFacebook, plus můžeme zároveň sledovat soudní procesy... Marka žalují za ukradení nápadu jeho spolužáci z Harvardu a také jeho kamarád Eduardo. Hádáte správně. Vše nešlo podle plánu, příběh zkomplikoval a celý film nám naskytuje obraz všeho síťového a někdy i emocionálního průběhu šílenství jménem Facebook.

Můj názor:

Hned na začátek bych chtěla říct, že na Facebooku nemám účet a ani si ho kvůli tomuhle skutečně skvělému filmu nehodlám zakládat. Ale pojdmě hezky od začátku... byla tu pro mě dvě velká lákadla: Jesse Eisenberg, kterého zbožňuju už od té doby, co jsem viděla Zombieland a David Fincher, režisér Klubu Rváčů, což je jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Ale stejně jsem byla jako odpůrce Facebooku hodně skeptická. Zcela nečekaně jsem ale shlédla jeden z nejlepších filmů z roku 2010. Skutečně. David Fincher odvedl na můj vkus geniální práci a herecké výkony byly všechny úžasné. Kromě Jesseho jsem si oblíbila i Andrewa Garfielda, který hrál Roberta a v obleku působil velmi přitažlivě. Zapůsobilo to na mě ohromně. Obdivovala jsem postavu Marka, když to všechno snášel. Přišlo mi, že v tom byl vážně nevinně, jen měl trochu větší sebedůvěru ve svojí inteligenci. Která byla oprávněná, mimochodem.

Sečteno a podtrženo... doporučuji! Tady nejde vůbec o nějaký Facebook, na kterém je závislá spouta lidí. Ale zajímavý lidský příběh. Přátelství, naděje, sny, hodnoty a cíle mohou být za chvíli totálně jiné a my si toho ani nevšimneme. Protože dnešnímu světu vládne touha po zisku a hlavně internet. Takže se do toho principu nechte tímhle filmem zatáhnout a já doufám, že vás zaujme minimálně tak jako mě.


Ztraceno v překladu

28. prosince 2010 v 20:22 | Myia
Ztraceno v překladu





















Rok: 2003
Režie: Sofia Coppola

Bob Harris (Bill Murray) je poměrně starší herec, který točí v Tokiu reklamu na whiskey. Již na začátku filmu sledujeme, že jeho život nebude přesně to pravé. Se svojí manželkou komunikuje pomocí faxu a působí celý bez života. Dále nám na scénu vstupuje Charlotte (Scarlett Johansson). Mladá, krásná a na první pohled vyrovananá žena. Do Tokia přijela s manželem, který je fotograf a má tu nějakou práci. Oba je spojuje jeden problém... nemohou spát. Sledujeme, jak tráví dny, které nejsou nijak vzrušující. Prostě se snaží jenom žít. Je zajímavě zachycena jedna věc. Člověk může Japonsko obdivovat, jeho krásnou kulturu a nám cízí zvyky, ale přesto se tam cítí odstrčeně nebo obyčejně nepříjemně. Jednoho večera u baru spolu tito dva prohodí pár slov a ve zbytku filmu je znázorněn velice zajímavý vývoj jejich vztahu. Nejedná se však o nějakou přeslazenou romantiku, ale přívětivě lidský příběh.

Můj názor:

Dlouho jsem čekala na věc, která mě zaujme natolik, abych nastartovala tenhle blog. A když jsem kurzorem myši najela na tenhle film k přehrání, neměla jsem ani ponětí, že to bude právě on. Slyšela jsem o něm už před delší dobou. Tedy... byla na něj reklama na obalu mého oblíbeného muzikálu, Chicaga. Už ani nevím, jak mi pod ruku přišla informace, že se celý film odehrává v mém oblíbeném Japonsku, ale díky za ni.

Herecké výkony pro mě byly milým překvapením. Bill Murray... co se vám u něj vybaví? Je jasné, že známí Krotitelé duchů nebo mně ještě Charlieho andílci a Zombieland. Ale tuhle mnoha rozměrnou (dle mě) roli zahrál s lehkostí sobě vlastní a bez zbytečných gest. Ano, přesně to, nenucenost a přirozenost. Někomu se to tak zdát nemusí, ale já na něj nemyslela jako na herce, ale jako na skutečnou lidskou bytost. Se Scarlett Johansson jsem moc velké zkušenosti zatím neměla, spíš ji brala jako tu hezkou, ale zde jí patří potlesk. Její úsměv prozářil celý film a vystihla to, co vystihnout měla. Pak zmínit už jen Giovanniho Ribisiho, já ho mám zafixovaného jako podivného bratříčka Phoebe ze seriálu Přátelé, který neurazil a Anna Faris, ta na mě byla moc přehnaně střeštěná, ale nijak extrémně mi dojem z filmu nezkazila.

Poslední věc, kterou by chtěla znímit... jako u většiny filmů nebo seriálu jsem se musela kouknout na recenze na stránce csfd.cz. Napřed jsem byla ráda, kolik má film kladných hodnocení, ale když jsem přišla na ty záporné, trochu na mne přišly pochybnosti. Což byla veliká hloupost. Stojím si za tím, že ten film je dobrý a komu přišel nudný, moc ho nechápu. Možná to bylo tím, jak moc mám sama Japonsko ráda a sleduju zkoumání jeho kultury. Ale za svým názorem si stojím. Konec se někomu mohl zdát zvláštní, ale já bych ocenila, jak jejich vztah dopadl... realisticky a přirozeně, žádné romantické zbytečnosti. Přestože je celkem zvláštní, jak ji našel, ale nevadí. Jedna velká tečka a oznámení: Skvělý film, který můžu s klidným svědomím doporučit.


 
 

Reklama